Requiem za sen

Říká se, že aby mohl vzniknout nový život, musí jiný skončit. Život za život má ale mnohem více rovin. Nechat něco umřít je  mnohem těžší, než dát něčemu vzniknout. A platí o nejen o lásce nebo přátelství.

tumblr_mtd46pV5qR1rf2zblo2_1280.jpg

Byla počata neplánovaně, jednoho červnového odpoledne v roce 2009, v oboře Hvězda. Nevěděla jsem, co dělám. Bylo to tak vzrušující a uspokojivé… a najednou už to ve mě žilo vlastním životem. Následující měsíce jsem mnohokrát uvažovala nad tím, jestli to včas neukončit. Ale každý pohyb mi dělal takovou radost, že i přes veškeré pochybnosti, nebylo cesty zpátky. Má kariéra coby hairstylisty byla na světě.

Skočila jsem do toho po hlavě a bez přípravy. Koupila si právě to vybavení, na které jsem měla peníze, sama se učila ho používat. Ze začátku jen sponky, lak a tupírák… stačilo to. Nevěděla jsem, jak se to má dělat, neznala jsem žádná pravidla a omezení. Prostě jsem česala a lidi byli překvapeni že existuje někdo kdo češe, ale nelíčí ani nestříhá ani nebarví.

Postupně se o mě začalo vědět. Všechny modelky, které jsem oblékala, jsem i učesala, vizážistky okukovaly. Bály se česat a tak mě začaly brát s sebou na kšeft tam, kde si klientka objednala i vlasy. Pořádaly jsme akce pro maturantky, 8+2 zdarma. Lowbudget módní přehlídky. Zakázkové focení beauty portrétů, živé květiny místo bižuterie už v roce 2010.

Studovala jsem VŠ, měla dost času a bavilo mě to. Vidět ty rozzářené tváře, překvapené svou vlastní krásou. Spolupracovala jsem s výbornými fotografy, nebylo co ztratit a všichni měli chuť tvořit.  

tumblr_mtd9jydas51rf2zblo3_1280.jpg

Zanedlouho jsem začala mít pocit, že není kam růst. Kontakty se vyčerpaly a ti nahoře už měli dlouho obsazeno. Chyběl mi fotograf, který by fotil moje nápady. Chyběla mi vizážistka, se kterou bych to mohla dlouhodobě táhnout ve dvojici.  Pro všechny MUA bylo výhodnější naučit se česat samy - a já jim ráda pomohla. Kolik holek jsem zbavila strachu z vlasů, dala jim jednodenní česací kurz nebo je s komentářem nechala koukat se mi pod ruce. (Některé si pak dokonce otevřely vlastní kurzy česání...)

Mohla jsem si říkat o vyšší ceny. Naučila jsem se pokládanou vlnu, pracovat s kanekalonem, větvičkami, špejlemi, dráty. Nic nebyl problém. Na profi kurzu barvení jsem pochopila systém barev na vlasy a v koupelně pak zachránila jedné holce hřívu. Maskérky mě přizvaly na natáčení historieckého seriálu, jako výpomoc s česáním komparzu. Super peníze, naprosto profesionální prostředí, neskutečný frmol… Kvůli filmu jsem se naučila stříhat, měla i stánek na Korzu Krymská, na ulici. Chtěla jsem trénovat, lepšit se… ale najednou nikdo nechtěl učesat ani zadarmo. (A nevěsty, ty zadarmo česat nejde, ty si přinesou obrázek, všechny stejný…)

Hlavním zdrojem obživy se po škole staly jiné věci a i život se postupně změnil. Vypadla jsem z Prahy a trávit každou letní sobotu na svatbách příliš nepřeje vztahům a rodině. Netlačila jsem na to, zakázek bylo méně ale přicházely přes agenturu. Když už jsem se do nějaké nevěsty pustila, učesala jsem ji nejlépe v životě. Letos v září jsem ještě v 34tt v rekordním čase upravila všechny modelky na přehlídce We Are Next a v 36tt si dopřála poslední lahůdkové focení… S pocitem královny jsem kufr odložila do kouta s tím, že se k němu zase brzo vrátím. Nakonec to je jinak. 

Nevrátím.

To je ten problém neplánovaných dětí. Vždycky budete pochybovat o tom, jestli bylo vaše rozhodnutí přivést je k životu správné. Mám dělat styling, hairstyling nebo oboje? Musím se k tomu naučit i líčit? Mám raději investovat do nového notebooku nebo do rekvalifikačního kurzu na kadeřnici? Mám být s milovaným mužem a nebo se raději už třetí víkend věnovat práci? S přibývajícím věkem rostou náklady obětované příležitosti a kde chybí jasná vize a cíl, tam se to obětuje o to hůře.

Rostoucí skill, profi kosmetika i hodnota mého času se začala projevovat na ceně. Jsem dobrá ale jsem drahá a nechci se hádat s kdejakou pipinou o blbostech. Nechci aby mi někdo vytýkal, že u práce soustředěně mlčím. Chci být profi a užívat si to. Ale najednou to prakticky nejde.

tumblr_mtd4hhAe0d1rf2zblo1_1280.jpg

Nestojí mi za to vyměnit soboty s mužem a Sláďátkem za méně než 2k.  Brát s sebou miminko do práce prostě nejde. Možná to zvládají vizážistky, ale vlasy chtějí svoje, vyrušení pláčem si v té rychlosti nemůžu dovolit, nemůžu přestat česat, jít si vydrbat ruce od přípravků, nakojit a pak se zase vrátit. Jak by to ostatně vypadalo, že se hairstylist nevěnuje klientce naplno? A co zkoušky účesů před svatbou, které jsou “v ceně” a když je slečna nerozhodná, trvají i 4 hodiny?

Jsem na sebe náročná. Myslím si, že profi hairstylist by měl do hodiny učesat jakékoli vlasy. Na místě vymyslet technické řešení u účesu, který vidí poprvé a na fotce. Poradit. Pohladit duši. Pomoct se sebevědomím. Pracovat rychle a čistě. Neopakovat se. Jenomže tahle virtuozita, to je jako hra na klavír. Je třeba cvičit, trénovat, stavět se výzvám. Jinak ruce zleniví a mozek zakrní.

Dokud jsem si mohla dovolit česat za pár stovek, byla to pohoda. Lidi byli prostě jenom rádi a nic nečekali – a ani já ne. Každý se chtěl nechat zkrášlit a klidně si dojel přes celé město. Stačilo napsat a před Plesem v Opeře jsem měla byt plný bloggerek. Teď už má každý svého kadeřníka.  Najednou tak nějak češou všichni. Vypadla jsem z té společnosti vizážistů, fotografů a modelek. Ujel mi vlak s Facebookem a vlastním webem a PR, v agentuře není prostor pro cenotvorbu. Hlavně ale nemám čas ani prostor dělat to dál tak dobře, jak bych si přála.

 Foto: Karolína Cermanová

Foto: Karolína Cermanová

Je načase rozloučit se a odpojit přístroje. Přestat snít, podívat se pravdě do očí. Poslechnout Roberta Vlacha. Zapomenout na mnohaoborové podnikání.

Nechat to umřít, aby mohlo žít něco jiného

Po téměř 9 letech to není snadné rozhodnutí. Vybalila jsem kufr. Kosmetiku  podarovala aktivní kamarádce. Kulmy schovala do skříně, profi fén přestěhovala do koupelny.

Díky ti, má hairstylingová kariéro. Seznámila jsi mě s úžasnými lidmi a dostala na úžasná místa. Přinesla jsi mi tetování, radost i slzy, totální adrenalin i totální únavu. Pomohla jsi mi přežít, když nebyla jiná práce. Nakrmila jsi mě, zaplatila jsi mi nájem. Díky ti, česání. Díky za zručnost, kreativitu a pečlivost. Díky za úctu k lidem.

Nikdy nezapomenu.

Třeba jednoho dne povstanete z popela jako fénixové. V mém srdci budete žít navždy.


Pro mě osobně je eutanazie činnosti věc těžká a bolavá. Trvá dlouho, než tělo vychladne. Než zapomenu na to, jaké to je být modelkou nebo stylistou. Než mě přestanou lákat inzeráty poptávající copywritery. Než se mnou přestane cukat když vidím fušerství a hochštaplerství. Na druhou stranu, zabít byznys neznamená zabít radost a vzdát se koníčka který mě těší a baví.

Pokud vás čeká svatba, ples, focení nebo jen chcete zkusit experimentovat, můžete se zkusit ozvat. Nic neslibuju. Plánuju max. 3 týdny předem. Nebudu mít čas na zkoušky. Nedojedu za vámi na 7 ráno do Říčan. Možná mi to bude trvat déle než 45 minut a v průběhu si odskočím nakojit potomka. Nedaruju vám sponky ani vycpávky, nebudu používat značkovou kosmetiku. Nenechám si do toho kecat a asi budu většinu času spíše mlčet.  Ale pokud se domluvíme, nebudete za můj čas nic platit. Udělám to čistě pro radost. To je fér, ne?

PS: Ne všechny, ale dost fotek a krásných vzpomínek najdete v galerii...

 Foto: Jan Horník

Foto: Jan Horník

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz