Minimalistická matka – druhý půlrok

Už se otáčí! Snaží se plazit! Leze! Stojí! Sedí! A první snědená mrkvička! S miminem dny tak nějak splývají ale ty chvíle viditelného pokroku, to je jako první výplata v nové práci. Asi jako když po několika měsících vytrvalého házení hrachu na zeď konečně nějaká zrnka ulpí na omítce. Yes! Má to smysl! Tyhle chvíle radosti ale mají i svou temnou stránku.

Na mateřství je zákeřné to, že je všechno “jen období”. Když zrovna dojde na období příšerného vřískotu, jsou to velmi uklidňující slova, neb máte pocit, že to nikdy nepřejde. Když naopak přijde období úžasného ňuňu miminka, moc vás to nepotěší. Sotva se naučíte fungovat s usínáním až po 10. večerní a konečně začínáte mít pocit, že je váš život zase tak nějak pod kontrolou, mládě se začne budit v 6 ráno a vyžaduje večerku před večerníčkem. A tak je to se vším.

Čistota, půl zdraví

Byl krásný den a já jsem si naplánovala bohatý program. V souladu s bioritmy Sláděte. Odpoledne v centru, dvě schůzky uzpůsobené miminům, nosítko s náhradním tričkem, nazouvací boty… Neměla jsem ani minutu zpoždění a všechno bylo super až do chvíle, než jsme si sedly s čajem na zem na polštáře, začaly řešit pracovní věci, a mi nějak nedošlo, že dítko se už plazí. A tak se můj miláček doplazil až k talíři s čokopiškoty. Piškot byl sežvýkán, seslintán a rozdroben na zem. Čokoláda odrobená a rozpatlaná po ručičkách. A než jsem si toho stihla všimnout, můj drobeček se připlazil, položil mi ručičky na stehno a důkladně mi vetřel marmeládové želé do krémových manšestráků. Cesta Prahou na další schůzku byla velký krok mimo komfortní zónu.

Vždycky mi byla nepříjemná taková ta mamynkovská módička vytahaných trik se skvrnami, sešmajdaných pantoflí a plodných těl nacpaných do tenkého úpletu levných legín. Mastné vlasy? Proboha. To že mám dítě přece neznamená, že musím vypadat jako od popelnice. Kdybych byla v kostýmu jednorožce, asi by mi to přišlo komfortnější, než jet Prahou s jahodovo-čokoládovou skvrnou na světlých kalhotách. No, všechno je jednou poprvé a řeknu vám, člověk se otrká.

Období mezi miminkem a batoletem je totiž hlavně špinavé. Aktivní potomek se mazlí, slintá a rozpatlává vám rudou rtěnku. Lezoucí dítě ochutnává, co najde a koordinace ruka-ústa není vždy tak dokonalá, aby bláto a písek zůstalo v pusince a nezasvinilo i ručičky a obličejík. A popravdě, i kdybyste dítě držely přikurtované v kočárku a nedovolily mu sáhnout na nic, co není vymáchané v Savu, vyvařené a ještě potřené antiseptickým gelem, doženou vás příkrmy. Mrkvička. Batáty. Červená řepa. Švestky a třešně. Banán. Ghí a olivový olej. Kolik je jídel, tolik druhů skvrn. A váš šatník se ocitá na frontě, pod plnou palbou.

Jak přežít?

Všechno se hodí. Takže pokud nemáte pro krmení dítěte speciální chemický oblek nebo aspoň monterkový overal, oceníte všechny podivnosti s dírami a nevypratelnými skvrnami, které už byly leda na hadry a nějak omylem se ještě úplně nerozložily. Protože než se dítě projí ke kulturnímu stolování, i z funglnových triček naděláte častým praním síťovky. A spotřebujete tak 2-3 denně.

Jenže… co když vás domácí vězení a nošení starých hader nebaví?

Možností není mnoho. Můžete dítě mimo domov nekrmit (respektive jenom kojit). Nebo pokoušet štěstí s kapsičkami (Není to asi úplně ekologické a hlavně, to byste se divili jak daleko to pyré doletí při zmáčknutí dětskou ručkou!) nebo pečivem (Neuvěříte, jak těžko jde extrahovat rozžužlaná bezchutná chrumka z vlasů). A nebo se vhodně obléknout.

Maškrtnica (která má k jídlu fakt blízko) doporučuje bílou bavlnu, čistitelnou i nejradikálnějšími postupy. Za mě nejsou od věci ani tmavé modely, na 3D strukturách zase nejsou tak vidět skvrnky od tuku. Klasické modré jeansy toho snesou fakt hodně - a v nouzi se můžete tvářit, že jde o designový originál (což je vlastně pravda). Mimo to jsem zjistila, že (bio)bavlna s vysokou gramáží snese mnohem víc, než konvenční výrobky z řetězců. V praxi to znamená že triko vydrží, v nositelném stavu, celé měsíce.

Kazdopádně je ale nejvyšší čas naučit se prát.

Elilína vychválila mydlo s jelenem, a (nejen) tím mi její blog skutečně změnil život. Bez téhle kostky by byl můj svět mnohem skvrnitější. Na většinu fleků totiž opravdu funguje.

Jaký je postup?

Prostě oblečení co nejdříve po zásahu namočíte, skvrnu najelenujete, promnete a pokud úplně nezmizí, znova najelenujete a hodíte do pračky. (Osobně tam používám taky Jelena, jen sypkého.) Běžel jelen lesem. Na šedesát.

Jestli jste vyzkoušely jiné babské metody a fungují vám, sem s nimi. Já na to neměla čas. Zjistila jsem, že po nějaké době se nakonec odperou i náročné skvrny na plenách a po třešních. Teď zrovna zkoumám, kolikrát je třeba vyprat zaschlé švestky. A dejte si pozor na banány. Svině klouzavý.

500 dřepů denně

Hopa. Noha náhle nelze zvednout a do lýtka se zarývají ostré drápky. Hopa. Zkus se pohnout matko a uslyšíš ten řev. Vzpínající se ručičky. Zvedni mě. Stačí chvilka nepozornosti, dudlík letí vzduchem a už se dobrovolně plazíte po podlaze vlaku - zákon schválnosti neochčiješ a klíčový prvek uspávání tak leží v nejzažším rohu pod sedadlem. Poslední zbytky důstojnosti jsou pryč.

Jsem divoká, mé dítě je taky divoké – a tak se nezastavím. Sedám, dřepám, ohýbám se, oblečená, nahá i v plné polní. Nahoru, dolů, občas si připadám jako opice na gumě.Největší punkeři jsou stejně matky, když si ve městě sedám na holou zem, do zevláka mi občas chybí jen ten Klasik (nebo Sklepmistr) v ruce. K požadavku na rychlost při oblékání a odchodu z bytu se tak přidává nutnost svobody pohybu.

Co s tím?

Kdo chce být Sporty Spice? Mě tepláky nebaví a navíc to příliš zavání mama stylem. Takže jsem zkrátila a rozšířila sukně, nosím kratší kalhoty (nebo mrkváče, aby bylo dost místa přes stehna a nohavice nešly na zem) a pořídila si pořádný pásek, který je udrží na místě. Zatím mám za sebou léto a podzim, jsem tedy zvědavá na zimní měsíce. Sládě se asi bude učit chodit, což vylučuje kočárek a kurtování. Je tak možné, že blíbených kabátů se budu muset vzdát – protože se ve dřepu budou courat po zemi. Nějaké nápady?

Zpátky k sobě samé

Ok. Ve dvě předám dítě babičce, do 14:10 se nalíčím, hodím na sebe osvědčené šaty a nejpozději ve 14:15 za mnou zaklapnou vrátka... Jó, kůzlátka děťátka, takhle naivní jsem byla při plánování důležité schůzky. Nakonec nebyl čas řešit kdo je kdo, tak blbě oblečená jsem ale být fakt nechtěla. Ty pár měsíců staré šaty mi totiž byly velké. V ramenou. A taky všechny slušné kalhoty. Well.

Pomiminkovské období má, navzdory všem těžkostem, i svou kladnou stránku. Pravděpodobně jednoho dne zjistíte, že se vejdete do svého předtěhotenského šatníku (někdo i dvakrát). Možná zavřete mléčný bar nebo radikálně omezíte otevíračku. A pokud ne, po tom co se kojenec naučí sát s hlavou dolů a nohou za krkem už nebudete potřeboval takový prostor. Prsa se zase o něco zmenší a konečně se naučí trochu poslouchat.

Technicky vzato, jste tam, kde jste byly před miminem. Můžete si gratulovat.


Někdy kolem půl roku vás možná napadne začít s mrnětem chodit na plavání. Za sebe to doporučuju a pravda je, že tyhle kurzíky jsou hodně bezpečná zóna – v šatně potkáte prakticky jen matky se stejně starými dětmi. Osobně jsem ale zjistila, že se sice vejdu do bikin (ideální plavky na těhotenství), ale rozhodně se v nich necítím tak sexy, jako na začátku puberty. Co mi naopak sebevědomí dodává jsou plavky v celku. Černé, se stahovací podšívkou. Vedle vyjógovaných a potetovaných hipstamatek z Letné (které plavou po nás) si tak připadám aspoň trochu relevantně. Když už jsem taky ta hipstamatka. A jestli vám to přijde trochu přehnané – v zahraničních fashion magazínech je tohle normální plně relevantní téma.


Zanedlouho mě čekají velkolepé oslavy prvních narozenin, Sládě se učí stát bez držení, žvatlá a vhazuje tagliatele do lahve od šampusu. Už jsme si na sebe zvykli a vlastně bych tak mohla nosit cokoli. (Pokud se vnitřně smířím s tím, že mám v pase 71 místo 68 cm.) Jenže nějak se mi nechce.

Zatímco moje tělo se změnilo minimálně, v hlavě to vypadá jinak. Priority jsou jiné, jiné jsou i sny a životní cíle, včetně vnímání času a vlastní sexuality.

Otázka tedy zní, jestli návrat k předtěhotenským mírám znamená prostý návrat k tomu nejlepšímu ze starého šatníku. Možná se za tu dobu mnohem víc změnila vaše duše. O tom ale jindy.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz