Víš, co chceš?

Poslouchala jsem rozhovor s Pavlínou Louženskou na Mladém podnikateli, pro jistotu dvakrát. Protože kde jinde najít opravdový recept na úspěch než u jedné z těch lepších mladých žen? V rozhovoru je úplně všechno o tom, co k úspěchu patří. A hlavně, je tam několikrát zmíněna hlavní ingredience. Znát cíl.

Cíl, meta, vize

Není to vůbec nic nového a jsou na to desítky citátů. Kde je cíl, tam se cesta najde. Kdo ví co chce, dostane to. Je třeba mít před sebou vizi a jít si za ní. Úspěšní jsou ti, co si jdou za svým už odmalička.


Jenže – co když je na tom celém nejtěžší rozhodnout se?


Paralýza

Chtěla jsem být postupně kočkou, ilustrátorkou, učitelkou, módní návrhářkou, podnikatelkou, architektkou, lesníkem, personalistkou, modelkou, stylistkou, módní žurnalistkou, nákupčí, hairstylistkou...  (o tom jak jsem se snažila být posledně jmenovanými můžete číst v historii blogu) Doma mi řekli, že blbá nejsem, jenom líná. A že mě podpoří když uvidí, že se snažím - ale dokud jsem bydlela s rodiči, vždycky nakonec přišel někdo moudrý a rozmluvil mi to. A pak, když už to bylo na mě, vždycky se našel někdo lepší. Někdo talentovanější. Bylo jasné, že nejsem dost dobrá.

Mohla jsem být čímkoli. Stačilo se rozhodnout. Jenže možností byly a jsou miliony – a tak jsem se, zoufale nejistá sama ze sebe, snažila to kým jsem zjistit od lidí ve svém okolí. Nefungovalo to. 

Zoufalství v praxi

Bylo mi 24 a byla jsem vdaná. Magisterské státnice za sebou. Diplomka rozepsaná, jen dodělat a odevzdat. A mi se chtělo brečet zoufalstvím. Hledala jsem práci jako juniorní pisálek. Kdekoli. Hledala jsem jakoukoli práci. Hledala jsem způsob, jak si vydělat na chleba. Myslela jsem, že za mě rozhodne manžel, osud, kdokoli nebo cokoli. Když už jsem se někam dostala, vyhodili mě, protože by mě to stejně přestalo časem bavit. Nebo jsem narazila na podvodníka. Po 2 měsících a 70 odpovězených inzerátech jsem nakonec nastoupila do korporátu, jak si vždycky přál můj táta. Rozvedla se. Přišla o práci. Našla si novou. Odešla na volnou nohu… Plácala jsem se v tom jako kapr při výlovu rybníka. Byla jsem ochotná dělat 12 hodin denně a tak to tak bylo. Ignorovala jsem víkendy. Dělala cokoli co se psalo v příručkách o úspěchu. Byla jsem ochotná vyhořet, zničit si zdraví, nemít přátele ani vztahy (a něco z toho se mi skoro povedlo). Ale úspěch nepřicházel. Ani jistota že to, co dělám, dělám dobře. Dělala jsem, co se dalo, ale nevěděla proč. Lidé kolem mě rostli a já s vypětím všech sil stepovala na místě. Něco bylo špatně. Snad jsem tušila co, ale nedokázala jsem s tím nic udělat. Volala jsem o pomoc a jako ozvěnou se mi to vracelo.

Blbá ani nešikovná nejsi, můžeš být cokoli...

Nevěřila jsem si. Pavlína v rozhovoru říká mimo jiné i to, že holka na rozdíl od chlapa pošle životopis jen tam kde si myslí, že požadavky splňuje na 100 %, ideálně ale 120 %. Pánům stačí 60 %. A já byla na volné noze – takže požadavky neměly žádné omezení.


Co bych teď řekla svému mladšímu já?

 

Otřepej se z nálepek a očekávání

Rodiče pro tebe chtějí to nejlepší – ale nemají dostatečnou představivost o tom jak vypadá tvůj svět ani jak bude vypadat v budoucnu. Podívej se na sebe a zkus oddělit to co jsi ty – a co jsou všechny ty předpoklady a očekávání. Dost možná zjistíš, že ten talent o kterém celé dětství mluvili, je jenom smyšlený. Přestože jsi třeba rebel a myslíš si, že to máš vyřešené… pokud jsi takhle zmatený, vyřešené nemáš nic. Neznamená to, že musíš všechno hned zahodit a dělat jinak. Jen je fajn si to uvědomit a udělat velkou revizi. Jsi dospělá. Nikdo za tebe už nerozhodne. ( A sama dobře víš, že pokud za tebe někdo náhodou rozhoduje a bere ti tvou svobodu, máš chuť mu dát pěstí…)

Uklidni se a spočítej si to

Co tě žene dopředu, i když nemáš žádný cíl? Je to strach z neúspěchu? Před čím utíkáš? Zastav se aspoň na chvíli a podívej se svému strachu do očí. Spočítej úspory, spočítej základní životní náklady. Udělej revizi své KPZ. Co nejhoršího se může stát? Sdílený průchozí pokoj? Pracák? Návrat k rodičům? Brigáda v call centru? Na to se neumírá. Promysli si černé scénáře a duševně se na ně připrav – odměnou ti bude klid, volnost a jistota, že to nějak dopadne. Věř mi, stovka na jídlo na den jsou ještě solidní peníze, když to netrvá dlouho.

Ostatní nejsou ani větší, ani menší, než ty

Nesrovnávej se. Jsi nesrovnatelná. Ta holka je lepší než ty jenom proto, že tebe od tréningu zdržela vysoká škola. Ten kluk to umí dokonale, ale zase nemá tušení, co ty výsledky znamenají. To že je někdo na tvé vysněné pozici znamená právě a jen to. Není lepší ani horší. Prostě se to tak stalo a tobě se zase staly věci, které ti závidí jiní. A už vůbec se nesrovnávej s tím, co se o kom říká a píše v davu i na sítích. Nemáš ani tušení, co se říká o tobě. Ostatní fakt nejsou relevantní.

Jdi si po svém

Že nevíš jak by měl vypadat tvůj cíl? Soustřeď se na maličké cíle, které jsi schopná vidět. I kdyby tím cílem byl jenom pocit zadostiučinění z dobře udělané práce. Nebo aktivní odpočinek. Sedni na první vlak co jede z hlaváku, vystup na libovolné zastávce a dej se po nějaké turistické značce. Když od toho nic nečekáš, cíl se ukáže sám. Takhle se dostaneš bez stresu i na místa, která by pro tebe jinak neexistovala. Hlavně, dneska se věci vyvíjí tak rychle, že tvoje vysněná pracovní pozice začne pravděpodobně existovat až za několik let.

Nepracuj zadarmo a nenech se ojebávat

Baví tě dělat si to pro sebe, jen tak a chceš se v tom rozvíjet? Nebo už vidíš vrcholek hory, vystupující z mlhy? Pokora a tvrdá práce jsou cenné hodnoty a zajistí ti lepší start než ramena a huba plná keců – ale nic se nemá přehánět. Za každou věc, kterou bys nedělala jen tak sama od sebe, si nechej zaplatit. Tebe to donutí udělat to pořádně. A oni si toho aspoň budou vážit. Nevěř na barter. Nevěř na sliby placené spolupráce a na neziskovost. To je ideální cesta jak vyhořet ještě před tím, než vůbec něco dokážeš. Lidi jsou sice hodní, ale jsou taky poměrně dost vychcaní.

Opravdu potřebuješ být nejlepší?

Nemusíš být nejlepší. Můžeš. To jo. Ale nemusíš. Překvapivě. Nemusíš obětovat všechno. Možná bude cesta o to delší – ale třeba si ji díky tomu více užiješ.

Nikdy není pozdě

Je hezké, že existuje něco jako Forbes 30 pod 30. Ale třicítka fakt neznamená konec života. Spousta ženských začíná podnikat na rodičovské. Nebo až s prázdným hnízdem. Nebo až v důchodu. Netlač na pilu. Pokud věci nejdou, pak na ně asi ještě nedozrál čas.

Obklop se správnými lidmi

S lidmi kteří tomu nerozumí a rozmlouvají ti to se bav co nejméně. Mluv a spolupracuj s těmi, kteří jsou dál než ty – ať už ve tvém oboru, nebo klidně v jiném. Tyhle dámy a pánové vidí možnosti namísto překážek a nebudou tě zbytečně chválit. Naopak, budou mít nároky.



A jak to se mnou nakonec dopadlo?

Pak se to najednou nějak sešlo. Realizoval se nejhorší scénář a v tu chvíli jsem potkala  muže, který mi ukázal, že problém je ve mě. Troufla jsem si odepsat na pozici kde jsem plnila jen 70 % požadavků. Vzali mě. Začala jsem pracovat. Nenechala jsem se ojebávat. Upravila jsem si práci podle sebe. Pak mě nepotřebovali a mi nezbylo než přestat to odkládat a definitivně se postavit na vlastní nohy.

Jsem výzkumník.

Je skvělé si to takhle říct. Neznamená to, že mám cíl. Naopak. Výzkum je nekonečný proces. Ale aspoň už tuším, co si potřebuju obstarat, abych svou bezcílnou misi zvládla co nejlépe.

A poslechněte si rozhovor s Pavlínou. I o tom tam mluví.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.