Jak být úspěšná

Úspěch je podivná věc – obvykle nepolapitelná pro nás, zatím ostatní jí mají plné necky.  A sociologové se tváří, že za tohle můžou sociální sítě, nebo rovnou mileniálové samotní. Jsou opravdu chlubivé příspěvky na Medium tím hlavním, co drtí naše sebevědomí? Je Facebook, zaplavený fotkami miminek a nevěst opravdu tou známkou selhání?

Koktejl (ne)úspěchu si mícháme každý podle svého gusta

Základní ingredience:

Práce

Vždycky když navštívím rodiče, když jim někoho představuju, ta otázka visí ve vzduchu. Je stejně hmatatelná a všudypřítomná, jako Beskydy za okny. Proniká do každého kouta, od Olzy až po horské chaty, jako zvuk nákladních vlaků mířících k průsmyku. Nevyhnete se jí. Tady, ani na druhé straně hor.

Co práce? Dobrá? Jde to?

Jistá práce a stabilní příjem, ideálně s dobrým kolektivem, kde se moc nenadřete, to je základ úspěchu. Největší úspěch je pracovat na ředitelství Moravia Steel. Nebo jinde v železárnách. Nebo v nemocnici. Nebo – když teda žiju v té Praze – v nějaké velké mezinárodní firmě. Trvalo roky, než si rodina zvykla na můj status OSVČ – a než jsem se naučila o své práci správně mluvit. Nebudit podezření.

Byt

Stačí přesunout se o párset kilometrů na západ a otázka je jiná. Přívětivá krajina Čech a dálniční síť. Ať v Kutné hoře, v Berouně nebo za Prahou, na gauči v obyváku novostavby, vymazleného domu nebo bytu. Nejistý hlas a v očích obavy.

Co bydlení? Kde bydlíte? Kde budete bydlet?

Tady je životním snem vlastní domeček, nebo aspoň byt. Dobrá lokalita, školka za rohem, velká zahrada a garáž? Zrekonstruovaná koupelna a kuchyň? To je symbol úspěchu. To jsou ty důležité věci. To je ten základ, ta jistota. To je investice. To ti nikdo nevezme. Mít hypotéku je jen potvrzení toho úspěchu. Jen tak někomu by ji přece nedali.

Muž

V samém srdci matičky Prahy večer svítí vývěsky hospod a barů. Náplavka páchne řekou, cigaretami, rozlitým pivem a mládím. U stolku v Šálku stejně jako v Kafedu, v maskérnách i nákupácích, nad nápojem či jídlem, zní to samé. S přivřenýma očima a touhou po sounáležitosti, tak trochu šeptem, aby to cizí neslyšeli. V tisíci formách, tentýž dotaz.

Tak co vztah? Jak vám to jde? Chystáte něco?

V tomto světě je úspěchem romantický vztah. Vztah kde se nešetří časem, ani penězi, kde se to blýská drahokamy a nohy omývají vlny Karibiku. Kde úžasný muž žádá o ruku a nevěsta má bílou róbu. Vztah, kde je první miminko na spadnutí, plánovaně i bez asistence lékařů. Ovšem pozor. Být vdaná a/nebo mít děti, to už se za úspěch nepovažuje. To zvládne každá.

… a Hipstart

Horký den se líně překlápí v podvečer a na terase je živo. Děje se snad křest knihy, snad vernisáž, přehlídka, narozeniny obchodu, nebo jen obyčejná party. Nad skupinkami s drinky v ruce se jako opar vznáší tříšť rozhovorů, světlo je jako instagramový filtr. Vzduch srší energií a budoucností. Tady se nikdo na nic neptá, tady každý rovnou odpovídá, vysvětluje a září. Co jiného dělat, když strach a obavy dotírají?

Co teď děláš? Jak práce? Co plánuješ?

Tady je měřítkem úspěchu počet odpracovaných hodin. Počet odpracovaných víkendů. Plánované cesty za oceán. Počet klientů. Nově načaté spolupráce. Chystané výstavy. Předdomuvení investoři start-upů. Kdo nesprintuje, jako by couval a nezaslouží si víc než rychlé rozloučení. A jak dopadl ten projekt, o kterém tak zapáleně mluvili minulý měsíc? To už je pasé, o tom se taktně mlčí.

Neúspěch je nevyhnutelný

Tak, jako vaši rodiče asi nebudou chápat posedlost odpracovanými hodinami (“A odpočíváš ty Miládko někdy? Není to nezdravé, tak moc pracovat?”), nezávislí kamarádi nepochopí vaši touhu po domečku za Prahou (“Hele, a jak budeš stíhat party? A není ta hypotéka zbytečný závazek? To si seš jistý, že tam chceš žít?”).

Každý se potkáváme s vyznavači různých svatých ingrediencí, každý z nich uznává a radí něco jiného – a ostatní považuje za více či méně nepodstatné. Jenže zatímco cestou z třídního srazu stihneme vystřízlivět z vypitých piv i myšlenek na mimina, na sociálncíh sítích na nás útočí všechno najednou. Cizí “totální” úspěchy na nás blikají v nekonečném kaledioskopu – a my toužíme po tom být ještě lepší. Uběhnout maraton, potápět se s delfíny, fotit reklamu, chlastat na festivalu, vybírat kachličky do luxusní koupelny, dělat kariéru i mít výstavu v Berlíně. Naše vědomí si z nás dělá legraci a žene nás za nekonečně proměnlivou chimérou. Dáváme si úkol, který nikdy nemůžeme splnit – protože zadání se mění každou vteřinu.


Podle slovníku spisovného jazyka českého je za úspěch považován kladný výsledek nějaké činnosti. A na rovinu, většinu z nás tohle nezajímá. Je nám vcelku jedno, že se nám povedlo upéct dort nebo vyjet příkrý kopec.

Chceme jen, aby nás za úspěšné považovali ostatní lidé. Aby nás obdivovali. Aby nás pochválili. Aby nás měli rádi. To co nás děsí není neúspěch. Bojíme se samoty a zapomnění.

 

Kdybych vám slíbila, že budete nejlepší na světě, že dosáhnete dokonalosti v tom, po čem toužíte, jen o tom, nesmíte nikomu říct, šli byste do toho?

Kouzlo úspěchu

Pokud je pro vás důležité co na to řeknou ostatní, dejte si dohromady seznam relevantních ostatních a na sociální sítě hojně postujte to, co považují za důležité. Móda? Politika? Humanitární pomoc? Vyberte si sami a staňte se nejúspěšnějšími lidmi ve svém okolí.

Pokud je pro vás prototypem úspěchu mladá managerka z korporátu, s vlastním bytem, zasnoubená za milionáře, která ve volném čase vystavuje obrazy a buduje svou vlastní módní značku, máte checklist jasný. Nezbývá než si za tím jít, podmínky jsou ideální. :-)

A pokud jste zjistili, že důležitější než úspěch je pro vás vaše vlastní spokojenost se životem? Pak dělejte to co vás baví a naplňuje. Ignorujte cizí recepty. Odměnou vám bude spokojenost a klid – a nakonec z vás stejně někdo sedne na zadek. 

 

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.