Dítě jako projekt

Mateřství a práce. Po deseti měsících společného života a měsíci spolubydlení se Sláďátkem si troufám říct, že tyhle dvě povolání mají společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Konečně začínám chápat, co jsem kruci v práci dělala tak blbě a kolik rozčilování jsem si mohla ušetřit. Na šéfa se zlobit můžete, ale na vlastní mimino? S tím se prostě musíte nějak sžít.

Třeba se vám tyhle postřehy budou hodit. Ať už "jste v tom", nebo ještě nechcete "zabrušovat" do něčeho, z čeho pak už minimálně 18 let "nevybrousíte". Tak jako tak je to práce s lidmi (které nechápete a oni nechápou vás, mluví cizím jazykem a své potřeby sdělují velmi hlasitě, ale ignorovat je prostě nelze)

 

Totální ztráta kontroly

Potřebuješ mít věci pod kontrolou? Tak jsi měla zůstat zaměstnaná, podnikat na pustém ostrově, nebo si dát při sexu větší pozor. Čekej nečekané. Termíny, projekt, lhůty, kolegové, nálada, prsa, tělo, mimino… připrav se na to, že nic z toho ti vlastně nepatří a tedy vůbec nemusí poslouchat. Ty jenom reaguješ na to, co nastane – ale nakonec je to překvapivě vlastně fajn.

 

Ego je nepřítel

Ego je pud sebezáchovy, naučená reakce přežití, věčný souputník a nesmlouvavý ochránce. Problém je v tom, že dosti zbrklý a poněkud retardovaný. Až zase ucítíš, že uvnitř tebe něco vytahuje kolty, pokus se to aspoň na chvíli zadržet. Automatické střelba se hodí v divočině, v civilizaci stojí za to zhluboka dýchat a na chvíli se zamyslet. Ego ti často radí přesný opak toho, co funguje. A pokud by to náhodou nefungovalo, vždycky nakonec můžeš zatnout půlky, zadržet dech a sprostě tomu debilovi vynadat.

 

Netlač, všechno má svůj čas

Některé věci se táhnou. Porady. Domluvy. Odevzdávací kolečko. Porod. Odříhávání. Kojení. Zdá se, že by stačilo trochu víc zatlačit, trochu se posnažit, trápení by skončilo a dalo by se stihnout a zvládnout tolik dalších věcí. Jenomže všechno má svůj čas. Můžeš to rvát na sílu a je pravděpodobné, že to i procpeš – ale je otázka, jestli ta chvilka času navíc stojí za ty hádky, řev a zranění.

 

Když to nechce, tak to nechce

Na začátku to vypadá, že obě strany chtějí totéž a rozumí si. Nadšeně vymyslíš strategii, všechno naplánuješ a připravíš. Když má ale dojít na realizaci, protistrana se zasekne, odmítá spolupracovat, kroutí se a brání. Neber si to osobně. Možná jsi špatně rozklíčoval signály, možná se něco změnilo. Ne všechny problémy jsou vidět. Někdo je má v hlavě, někdo v bříšku. Násilí není řešení, ať už ti dotyčný odmítá přijmout prezentaci, nebo se přisát k prsu. Holt to prostě někdy nejde. Se s tim smiř. 

 

Teď, nebo nikdy

Je chvíli klid? Využij ho ke spánku, jídlu, (psycho)hygieně, práci nebo seberozvoji. Ta chvíle nebude trvat věčně a pokud ji strávíš na idlením na facebooku, překvapí tě jak rychle utekla. S kručícím žaludkem a bez nálady pak strávíš zbytek dne – protože tyhle okamžiky život nedávkuje rovnoměrně.

 

Občas to smrdí

Zatímco ty nemáš žádné iluze a víš, že se občas něco po…, tví kolegové o tom nemusí mít ani tušení. Připrav je předem na to, že bez potu se to neobejde a možná poteče i krev. Kdo se nezalekne, o toho se můžeš v krizi s jistotou opřít. Ať už jde o bezesnou noc při růstovém spurtu nebo při dotahování před deadlinem.

 

Kdo nezažil, nepochopí

Většina zkušeností je nepřenositelná. Připrav se na to, že lidi zvnějšku nebudou chápat o čem mluvíš a budou si to představovat jak Hurvínek válku. Ti co zažili něco podobného, tě naopak zahrnou doporučeními a vlastními názory. Ber to sportovně, vyslechni je, poděkuj za nadhled i rady a užij si, že máš s kým prohodit pár slov. V dobách osamění a pochyb stejně jako v šestinedělí oceníš každý lidský kontakt. Navíc, sama se jednou budeš chtít podělit o své emoce a zkušenosti podle hesla “Sdílená radost, dvojnásobná radost, sdílená starost, poloviční starost.”

 

Lékárnička a nabitý mobil

Krátce řečeno, čekej nečekané. Na většinu věcí se stejně nikdy dost dobře nepřipravíš. Život už je takový a proto je tak krásný. A když se něco fakt pokazí, dokud nejde o život, nejde o nic. A jestli o život jde, volej o pomoc. Udělej maximum pro záchranu, přiznej chybu, omluv se. Nějak už to dopadne.

 

Ps: Můj muž o Sláďátku prohlásil, že to je první větší projekt spuštěný před termínem. Pokud vás čeká spouštění podobného charakteru poprvé v životě, možná hledáte další informace a chcete naději, že to nemusí být v šíleném stresu a presu. Je sice jisté, že tak jako se liší odevzdávací fáze klienta od klienta, budou velké rozdíly i v tomhle -mě osobně ale uklidnilo číst si příběhy ostatních a aspoň rámcově tušit, co se bude dít. Pro otrlé si proto dovolím sdílet krátkou extrémně osobní reportáž. Síla s vámi. Třeba vám to pomůže. 

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz