Jak na minimalistický šatník

O minimalismu se nejčastěji mluví v souvislosti s šatníkem. Má to být návrat ke kvalitě a udržitelnosti, krok v boji proti fast fashion a sweatshopům. Má to být krok k nalezení svého vlastního já. K volnosti a kreativitě.

Pravda je taková, že mít minimalistický šatník je těžší, než cokoli jiného. Dost možná na to nemáte. A přiznat si to není ostuda. 


Šaty dělají člověka

V tramvaji podle oblečení poznáte muže od ženy, oddělíte domovce od těch, kteří žijí na ulici. Dost možná se vám povede i odhadnout, kde kdo pracuje. Pokud by do vaší komfortní zóny vstoupil člověk v obleku, budete na něj reagovat jinak, než na stejného člověka v monterkách nebo roztrhané bundě.  Jsme povrchní, dáme na první dojem a to nám umožňuje se oblečením maskovat, vyjadřovat svou osobnost i manipulovat s okolím.

Stejně jako v běžném mezilidském styku je oblečení důležité i v byznyse. Nemusíte nutně pracovat v oblasti módy, lajfstajlu nebo reklamy. I když jste umělec nebo se pohybujete mezi lidmi na manažerské úrovni, ucítíte to. Asi vám neřeknou, ať se převlečete, přesto si už po pár dnech si v nové práci budete ve starém outfitu připadat nepatřičně. A pokud se odmítnete přizpůsobit okolí zjistíte, že ať pracujete jak chcete, kariéra se ne a ne hnout. Zvláště pokud jste profesně mladší a nemáte vybudované jméno podvědomě ucítíte, že dobrý image je základ. Jak říkají klasikové, oblékejte se pro práci, kterou chcete dělat, ne pro tu, kterou máte

Styl jako cesta nahoru

Když jsem před téměř sedmi lety poprvé navštívila kurz pro stylisty, připadala jsem si jako exot. Z pocitů jsem se vypsala na blogu, ale emoce jsem si sebou nesla ještě hodně dlouho. A i když mi to rozum moc nebral, protože lektorce přes "kožené" legíny děsivě prosvítala celulitida, přizpůsobila jsem se. Přemýšlela jsem nad kódy, kterými se oblečením prodáváme. Uvažovala jsem, proč jsou tak důležité boty na podpatku, drahá kabelka a krásné vlasy. Proč je tak důležité být trendy. Snažila pochopit a rozklíčovat pravidla profesních uniforem. Rozebrat to, co které kusy oděvu říkají o svém nositeli. Chtěla jsem být slavná stylistka. Jak k lidem vyslat signál, že jsem IN? Jak zamaskovat, že reálně myslím jinak?

Nešlo o to, vytvořit jednorázový kostým, ale dát dohromady celou identitu, celou stylovou značku. Ukázat světu, že já jsem tady ten opravdový módní blogger. Já vím nejen co je trendy, ale i co trendy bude. Ukázat, že jsem kreativní, skvělá, krásná, že mě každý musí chtít. Zatímco dneska bych k tomu přistupovala s analýzou a plánem v ruce, tehdy to bylo živelné. Nakupovala jsem, zkoušela, kombinovala a zase nakupovala. Skoro všechny peníze jsem investovala do oblečení a nakonec to skutečně stálo za to. Lidé si mě pamatovali. Šedá, černá, bílá, postapokalyptická víla a zrzavé vlasy. Moje značka, která mě dostala do zákulisí i do front row.

Být vždy o krok napřed

Nejenom v módě platí, že kdo neběží, jako by stál a kdo nejde, jako by couval. Lidská pozornost, vycvičená tisíciletími v divočině, reaguje jen na to, co je nové. Móda je tak postavená, ale i jinde potřebujete být aspoň trochu vidět. Asistentka která nosí stále stejné elegantní šaty nemusí být povýšena jen proto, že její stejně šikovná kolegyně šatičky střídá. Samozřejmě, kvalita práce je zásadní, ale i oblečení a image rozhoduje

Když se na potřebu pestrosti v oblékání podíváme s odstupem, zjistíme, že je to mnohem komplexnější záležitost, související s vývojem osobnosti. Co si budeme povídat. Když začínáte v nové práci, málokdy oplýváte sebejistotou. Málokdy jste si zcela jisti tím, co děláte a co chcete dělat za 10 let. Znejistí vás, když na vás někdo křičí. Nechcete se nechat vyhodit. Snažíte se. Klušete kupředu aby okolí vidělo, že jste v kondici. A doufáte, že si nikdo nevšimne, že máte zpocená záda. 

Punk je někde jinde

Oděv mě zajímá. Baví mě pozorovat lidi, dívat se na to, co mají na sobě a jak to nosí. Baví mě přemýšlet nad tím, kde vybraný kousek oblečení asi koupili a jak se to stalo. Baví mě řešit, proč jsou Česi outdoorový národ a proč nechápou dresscode. Troufám si říct že jsem aspoň trochu pochopila principy odívání a oděvního průmyslu.   Přesto a proto jsem měla intenzivní pocit, že na oblečení záleží. A že na něm záleží tím víc, čím více se pohybuji mezi lidmi, kteří ho řeší.I já jsem ho řešila. Hodně.

Na loňský zářiový MBPFW jsem se oblékala s péčí svědomité módní redaktorky. Abych mohla prezentovat a reprezentovat,  napůjčovala jsem si oblečení od návrhářů, vymyslela outfity, učesala se a nalíčila. Jako obvykle. Bylo to hezké, cítila jsem se fajn, ale popravdě, sorry kámo, nic ve zlém, ale nikoho nezajímáš. Moc se mě to nedotklo, ale přesto... Nikdo se ani nezeptal, čí oblečení mám na sobě. Byla jsem trochu zklamaná. (A taky trochu žárlila.) Už proto, že jsem návrhářům slíbila propagaci, ke které nedošlo.

Jak je možné že to nevyšlo? Že to nefunguje? Odpověď ležela hned vedle, stačilo ji zvednout. V záplavě dokonale nastajlovaných lidí kdokoli ne-šílený zapadne.  Na CEFD do Budapeště už jsem se oblékla mnohem skromněji a pohodlněji. A když jsem pak na fashionweeku v Kodani pochopila, že ti největší profíci ve stejných botách odchodí celý týden, změnilo mi to život. Oblékat a trápit se kvůli uznání na české fashion scéně? Proč?

Když v březnu nadešlo MBPFW, už jsem outfity neřešila. Šla jsem v těch jeansech, ve kterých jsem ještě minulý den klečela na zemi na focení. Rozhodla jsem se pro pohodlí a nic se nestalo. Lidé mě zdravili tak jako tak, nikdo to neřešil. Nudné oblečení ze mě nedělalo horšího člověka. Konečně jsem se cítila sebejistá a klidná. Už za mě nemuselo mluvit moje oblečení. Mluví za mě moje práce. Mluvím za sebe já sama. 

Nemusím být stylová, módní a moderní. Stačí mi být sama sebou. Moji hodnotu neurčuje to, co mám na sobě. Neurčují ji lidé, kteří se na mě dívají. Mám ji tím, co umím a co dokážu.

Dovolte si být sami sebou

Na základě pozorování si troufám říct, že jedinou překážkou na cestě k minimalistickému šatníku jste vy sami. Pokud máte redukovat šatní skříň na jeden střední kufr, musíte si být sakra jistí tím kdo jste, co děláte a co potřebujete. Je hezké nějak vyházet vyházet 90 % věcí, ale pokud neznáte sami sebe, můžeme se vsadit, že do roka a do dne máte šatník zase natřískaný. Věřte mi, dokud nevíte kdo jste, nepovede se vám implementovat žádný z minimalistických konceptů. Zkoušela jsem to. 

Kdo jsem a kam jdu

Capsule wardrobe, 333 koncept nebo osobní uniformy? V každém případě potřebujete vědět, jaké oblečení vlastně potřebujete. Jsou to košile a obleky, nebo jeansy a mikiny? Práce, životní styl a koníčky jsou to, co jednoznačně definuje obsah vaší skříně. Protože se snažíte mít věcí co nejméně, musí být každá co nejlépe použitelná. Je třeba se zamyslet. Otázky níže vám v tom pomohou. 

Vyžaduje vaše práce jiné oblečení, než běžný život? 

Nezáleží na tom, jestli jste právník nebo stavební dozor. Jde o to, že vaše práce vyžaduje jiné oblečení, než nákup potravin v supermarketu. (I kdybyste vše nakupovali online, více casual nebo naopak oficiálnějším akcím, se nevyhnete.)

Práce je základ. Pokud je to ta pravá, pak sedí k vaší osobnosti a nesete si ji sebou i po pracovní době. Proto bude většinu skříně zabírat oděv vhodný do práce a pak pár věcí, které ho doplní. Co tím myslím? Jako právník si třeba pro casual den pořídíte chinos kalhoty, protože se dají vzít i ke košili a saku z obleku.  Jako stavař si k jeansům a bundě dokoupíte slušné boty a košili.

(V případě, že jste biolog v terénu, si místo razící zelené softšelky pořiďte raději tu jednobarevnou. Pořiďte neoutdoorové boty a mezi batohy zařaďte i jeden městský. Prosím.)

Chodíte někam, kde je předepsaný dresscode? 

Přes dresscode nejede vlak. Na snowboard taky nebůjdete v papučích. V případě, že jednou za čas provozujete nějakou extra činnost, zvažte jestli bude lepší koupit si vlastní lyžáky, nebo si plesové šaty raději půjčit. Nelíbí se vám to? Najděte si takové akce, které odpovídají vašemu mindsetu a šatníku lépe.

Jaké jsou vaše hobby?

Je jasné, že pokud chodíte každý víkend na hory, neobejdete se bez sportovních bot. Jako zarputilý LARPař určitě budete mít aspoň jeden kostým. Zamyslete se nad tím, jestli není možné nějak propojit hobby a real life šatníky. Funkční oblečení můžete nosit i ve městě, městské oblečení může být i funkční. Typicky, na běžky, běh i mnoho městských aktivit stačí jedny kvalitní legíny. 

Jak velkou máte pračku?

Blbá otázka? Ani ne. Pokud máte velkou pračku, oblečení špiníte rychleji než ho stíháte prát. Zvažte své čistící možnosti v kontextu barev a materiálů v šatníku. Barevné ponožky jsou krásné, ale pokud je musíte prát v ruce, tak nic moc. Bílou perte jenom s bílou. Pokud jí nenaplníte pračku, zkuste raději šedou, bleděmodrou nebo růžovou. Víte jak ;-)

Jak se pohybujete? 

Jezdíte všude autem, nebo chodíte pěšky na vzdálenou autobusovou zastávku? Lítáte po světě, nebo jezdíte na kole? Podle toho volte boty. Nepromokavé, prodyšné, barefoot, podpatky... a samozřejmě i oblečení. Na hedvábí a tenké bavlně jsou vidět zpocená místa. Na vlně nebo polyesteru ne. Dlouhým kalhotám se při chůzi mohou ušpinit nohavice. V sukni je na skůtru zima. Počítejte prostě s tím, že se můžete umazat, zpotit nebo naopak nachladit od klimatizace. 

Můžete si dovolit být ikonou?

Koncept osobní uniformy je lákavý, ale ne každý je Karl Lagerled. Jeden učitel na našem gymplu měl přezdívku Riflouš. Jsou prostě obory, kde si z vás, pokud budete chodit jenom v jeanovině, budou dělat legraci. 

Můj minimalismus

Většinu posledních měsíců trávím v tmavých jeansech Superdry. Ty kalhoty už ztratily třetinu barvy, začínají se jim trhat lemy u kapes a vytrhávat hlavní knoflík.Jsou jediný důvod, proč jsem ochotná si hlídat váhu. Za 8 měsíců, co je mám, jsem v nich zažila všechno. Narazila na ně náhodou v pánském oddělení sekáče u Quadria, a protože byly kvalitní a já jsem z nich těsně nevypadla, pořídila jsem si je. Volné a krátké pánské gatě se ukázaly jako pohodlné a praktické a tak se schodou okolností staly absolutním základem mého šatníku. Absolvovala jsem v nich spánek na podlaze nočního rychlíku, čtyři dny festivalu Masters of Rock, pracovní pohovor, po boku “nadkolegy” jednání s klientem i první let letadlem. MBPFW i fashionweek v Kodani. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že si to budu moct dovolit. 

Na všechny věci v mém šatníku se můžu spolehnout. Co nepotřebuju, to nemám, co nemám, to nepotřebuju. Vyhodila jsem všechny boty, které mě kdy tlačily, spodní prádlo mám jen takové, za které se nestydím. Osvědčila se mi trika Moira, legíny od Young Primitive, kašmírové svetry, péřové bundy a šaty Leeda. Protože nemám velký rozpočet a odmítám fast fashion řetězce, je nakupování těžší. Ale všech 15 věcí, které jsem si za poslední rok pořídila, pravidelně nosím. 

Minimalistou na zkoušku

Pokud si to v práci můžete dovolit a neublíží vám to, zkuste jeden měsíc pojmout minimalisticky. Vezměte si zavazadlo střední velikosti a do něj zabalte všechno oblečení a boty, které budete potřebovat na 30 dní. Od spodního a nočního prádla až po kabát. Všechno ostatní, co ve skříni a botníku zůstalo, zavřete do krabic nebo tašek, schovejte pod postel nebo na půdu. Zavazadlo vybalte zpátky do prázdné skříně. Dobrodružství začíná. 

Možná vám bude něco chybět a hledání vám bude stát za to. Možná zjistíte, že jste polovinu triček nepoužili. Nic není špatně. Pokud objevíte sami sebe a minimalismus se vám zalíbí, vítejte v klubu. A pokud ne? Buďte sami sebou, buďte maximalisté. Aspoň máte o čem vykládat :-)

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.