Kaliko a špendlíky

Bylo mi asi 10 let. Stála jsem na židli uprostřed pokoje už deset minut a nesměla se ani pohnout a skoro ani dýchat. Kolem mě kroužila babička jako sup nad stádem a tu do rukávu, tu do zadního dílu, tu do límce, píchala do mě špendlíky. Škrábalo to, škrtilo. "Nevrť se!" Nudila jsem se a začínala být opravdu naštvaná.

Jednoduchá, vypasovaná bílá halenka, snad z moc hezkého polyesterového žakáru, už v tu chvíli byla jedním z nejméně oblíbených kousků mého šatníku. (Vždycky když jsem si ji měla obléknout, vybavilo se mi škrábání špendlíků na zápěstích a ten hrozně opatrný a nepříjemný a píchavý proces svlékání našpendleného kusu.)

Rozhodla jsem se tehdy, že takové utrpení už nikdy nepodstoupím.


... A tak tu stojím, už tři hodiny. Pod nohama bílý kobereček, lodičky jsem s úlevou odložila. Kručí mi v břiše a zavírají se mi oči. Před zrcadlem poslušně zvedám ruce a otáčím se, aby slabé světlo ukázalo všechny nedokonalosti, na kterých visí dva páry očí. To vynikající čerstvě pražené kafe už snad ani nezabírá. Zív.

Jak jste si mysleli, že vznikají kolekce módních značek?

Eva Vontorová pod značkou ether vstupuje do šesté sezony. Eva rozjela značku jako brand luxusních kožených doplňků a v roce 2013 v kolekci Itiniera přidala i prvních pár kusů oblečení. První kabáty z chlupaté kůže ještě pracovaly s motivem stužky, o to více překvapila druhá "oděvní" kolekce. A až se mi nechce věřit, že už je to tak dlouho co spatřila světlo světa stále aktuální Alia.  Design postavený na kombinacích textilu různé gramáže a na detailech, skvěle zapadl do trendů a to už vůbec nemluvím o ultimátních kvalitách kolekce "rohatých" doplňků. Z přehlídky v budově právnické fakulty jsem odcházela se spokojeným úsměvem. (ether se vyvíjí zajímavým směrem silné sofistikované a spíše minimalistické divnoestetiky. Jestli na začátku byla obecně hezoučká chlupatá psaníčka, dneska se jedná o statement doplňky se silným výrazem a nekompromisním tvarovým poselstvím.)

Tím, jak se už dlouho motám kolem a značku ether vnímám jako nedílnou součást scény, nikdy jsem moc neuvažovala nad procesy, které za tvorbou stojí. Prostě tady je nějaký kvalitní a profesionální výstup, takže se dá čekat, že i všechno další kolem bude stejně světové. Proto mě moc nepřekvapilo, když mi napsala Lucie Komárková (které jsem na základě zkušenosti s její kolekcí nabídla možnost fitovat střihy na mě) napsala, jestli bych neměla čas na krátký fitting. Moje proporce nejsou zrovna modelkovské, přibližně odpovídají velikosti 38. A tak jsem do ateliéru ether přišla s tím, že prostě jen nějaká slavnější osobnost pro kterou se tvoří něco úžasného a má míry jako já, nemá čas přijít osobně, a tak ji u špendlení nahradím. A ono ne. To, že jsem "body" pro dámskou kolekci, jsem opravdu nečekala.

Většina laiků vnímá práci módního návrháře ve třech krocích. První je skica, dále je to samotné šití a nakonec prezentace hotové práce. Trochu to vychází z PR značek a prezentace těch vizuálně zajímavých kroků. To je fajn. Na druhou stranu, úplně z toho vypadává dlouhý a nijak závratně produktivní proces "vymazlování".

Skica je jedna věc. Podle skicy vzniká technický nákres. Podle technického nákresu základní střih. Podle základního střihu kaliko. Kaliko se fituje na figuríně, do tvaru základního modelu. Základní model z kalika se obleče na "body" modelku a na ní se upravuje, stehuje, dále stříhá, řeší se proporce. Souběžně s tím se řeší materiály, ze kterých bude výsledek ušitý, podle jejich tuhosti a vlastností se dále pracuje s kalikem. Až tehdy, kdy je testovací model vymazlený do posledního detailu, vytvoří se podle něj finální střih a ušije se model z luxusní látky, který nakonec, s velkou slávou, předvedou dlouhonohé krásky na mole. Profi značky mají vlastní "body" modelky speciálně vybrané tak, aby přesně zapadaly do velikostních tabulek. Pro tuhle práci není důležitý krásný obličejík, ale svatá trpělivost, milá povaha, odolnost a ty správné míry. Jak říkala slečna která pracovala jako body pro Lanvin, jsou to dlouhé hodiny stání na podpatcích na podiu, občas teče krev (nesmíte se bát ostrých předmětů jako jsou nůžky a špendlíky) a někdy je prvotní vize zobrazována z hotových věcí. Věcí, které stylista vyhrabal kdovíkde a opravdu se nechcete ptát na to, jestli smrdí po mrtvole, nebo to je jenom první dojem.

Svoje "body" má i veganská značka Ragwear a je to tak důležitá věc, že jsem měla dojem, že i základní a běžná. Na panně už přece dnes montují jenom domácí švadlenky a studenti, kteří nemají žádné ochotné kamarády nebo spolužáky. (A asi čtyři malé značky, které znám hodně zblízka.) Zkrátka a dobře, nečekala jsem, že i v ether zatím využívali jenom vnitřní zdroje. Jenomže do MBPFW zbývají dva týdny a jestli máte pocit (jako já) že jste trochu ve stresu, pak jste neviděli co se děje v dílnách. Je třeba každé ruky, každé jehly, každého špendlíku. Do Prahy se stahují studenti z Plzně a ze Zlína, na intenzivní stáže. Aby jako "body" stál kdokoli schopný držet jehlu, to je nesnesitelné plýtvání pracovní silou a časem. Není čas na hrdinství.

...po čtyřech hodinách fittingu ještě nejsme na konci, ale v koncích se silami rozhodně ano. Asistentce vypadávají špendlíky, na které nedokáže zaostřit, návrhářka už nemá sílu sledovat detaily a mě by asi neprobrala ani jehla zapíchlá do boku. Povedlo se nám ze základní čisté bílé věci vymodelovat reálně fungující oděv. Teď je  půl deváté večer a inspirace a invence klesla na nulu. Jsem mrtvá, ale mám neuvěřitelně dobrý pocit z toho, že se můžu aspoň pasivně podílet na kolekci. Předběžně se domlouváme na dalším rande, co nejdříve to je možné, čas se krátí a všechno musí být skvělé.

Po tom co jsem viděla v dílně ether a co jsem měla na sobě můžu svědomitě a upřímně říct, že na přehlídku na MBPFW, která bude 18.3. v 18:00, se těším jako malý jarda. Bude to bomba. Nenechte si to ujít :-)

PS: Pokud byste se značce ether chtěli přiblížit víc, máte čas celý den v pondělí 21. března a umíte anglicky, kontaktujte info@ether.cz

PPS: Pokud jste návrháři, nestyďte se říct si o pomoc. Fitovat na živém těle je normální. Pokud máte odvahu být "tělem", konfekční velikost mezi 36 a 40 a výšku mezi 173 a 178 cm, kontaktujte svého lokálního módního návrháře nebo oděvní značku. Dost možná nikoho nemají a budou rádi za každou pomoc. Sama jsem si už "odestála" jednu maturitní práci,  a kdykoli je třeba, chodím dělat "pannu" do Lote. Tak, jako si sami neumíme pořádně podrbat záda a co je špatně na botách nezjistíme, dokud se v nich neprojdeme, potřebují i návrháři vidět svůj model v pohybu a ze všech stran. Jen tak mohou vznikat krásné a funkční věci. :-)

Ilustrační foto tady

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.