Fashion Week. V Praze.

Už zanedlouho blogosféru zaplaví spousta fotek, jejichž jmenovatelem bude červená barva. Červená jako Martini, červená jako ... šaty na obalu pracího prostředku Dreft.
Předně i zadně, bych se nerada někoho dotkla. Každý dělá svou práci tak, jak musí. Zloději i ochranka, šéfredaktorky magazínů i návrháři, bloggeři i nebloggeři. Lovec tuleňů i aktivista PETA. Nemám právo soudit, co je k tomu vede - a ani nechci. Každého jeho věc.

Ale protože mi pod umyvadlem stojí už tři balení Dreftu a protože slovo Prague už se nesmí používat ve spojení fashion week a tak vůbec, myslím, že můžu vyjádřit svůj souhlas s lidmi, kteří už to naťukli.

První lahev Dreftu (z roku 2011) už padla. ( A bylo to voňavé, až na jeden nepříjemný zážitek se zaseklým rotorem v pračce...)

Druhá lahev Dreftu (z roku 2012) je z poloviny prázdná. (A funguje jak na plavky, tak na koberečky. A vlnu. A podprsenky. A vůbec.)

Je rok 2013. Na tiskové konferenci jsem obdržela třetí lahev Dreftu.
A jsme zase tady, ve stanu na nábřeží, hned vedle UMPRUMky. Oproti loňskému roku se nic podstatného nezměnilo. Před akcí vyšel mega článek v Bazaru. Taky nadupaný program, od pondělí do neděle, minimálně jedna událost denně. Black Card zná svého vítěze. O studentském vstupném budeme uvažovat. Jedna přehlídka vyhrazená zejména pro bloggery. Snaha o dress code, světovost.

A lidi jsou rádi. Prostě si lístky koupí a jdou, a je to fajn, že mají zájem, a je to super, že se oblečou a vyrazí. A je hezké že stan není prázdný, naopak, míst se nedostává a lidé stojí.
Všechno je hezké a milé, než narazíš na smetánku, co má už spíše blízko ke škraloupu na vařeném mlíku.

Moje šéfová je skvělá ženská. Je logické, že na Bazar party byla pozvaná a když na pozvánce stálo "oriental", tak jsme dávali dohromady oriental a nikoho nenapadlo, že by to mělo být jinak. A pak se podíváš do médií, oficiálních i nezávislých, a "hvjezdy" si přijdou v kostýmku a i bloggerky jakoby nebyly schopné číst - nebo v šatníku a klenotnici nemají nic zajímavého.

Jedna slečna byla pozvaná na přehlídku, a protože to je slušná holka, do uzavřených lodiček si oblékla punčocháče. Tělové. Pan Špaček by neprotestoval. (Ostatně, pamatujete na ten povyk, když si jednou punčocháče neoblékla Michelle Obama?) Ale samozvané módní guru nemohou jinak, než její fotku dávat na facebook a ohrnovat nos. Hm. Špatně oholené odhalené nohy projdou, ale decentně zahalené ne? Dobré vědět. Já si nohy většinou neholím, mívám je odřené a s modřinami, aspoň vím že na to mám být hrdá a ne se snažit o nějaký dekor.

No, a do celého tématu se hezky opřeli na Fashionbook a na Modeschau, posilněni rozhodnutím soudu. Pryč jsou doby, kdy byl Prague Fashion Weekend trapnou akcí pro cyklisty, pořádané paní Karasouvou a jejími (ne)přáteli. Karta se obrátila a zatímco na weekend se jede meďourem, z kdysi velkoryse pojaté akce (nejsilnější ve spojení s Designblokem - který má kvalitní tradici přehlídek) je, chtělo by se říct, rodinný podnik. Ano, podnik trvá týden, ale je věnovaný spíše koktejlům a soukromým prezentacím, než českým návrhářům. Vlastně, český byl jenom ten dnešek. Celou neděli se můžete těšit na zahraniční značky a řetězce. Taky nemůžete dospat?

Vím, že těžko mi někdo odpoví, a spíše si jen někde podtrhnou moje jméno na černé listině, ale kdyby bylo upřímně přiznáno, že se jedná o týden, kdy úzký okruh provětrává modely ze své skříně a socializuje se pod křídly sponzorů, a jako dárek veřejnosti jsou uspořádány přehlídky mladých a "neznámých", bylo by mi to příjemnější. Já jako "obyčejný" člověk dokážu pochopit, že něco je soukromá akce pro okruh lidí, kteří se znají a chtějí se spolu dobře pobavit. Rozumím tomu, že akci někdo pořádá (a tím zve a platí jídlo a pití). Ale nerozumím tomu, proč se taková věc musí navenek tvářit jako něco, co je pro každého. Žeby proto, že jinak by to rovnostářský český člověk nerozdýchal?

V obrovské rudé tašce, v rudé krabici, na rudém hedvábném papíře, obdržela jsem dnes čtvrtou lahev Dreftu. Doufám, že než bude prostor pod mým umyvadlem prázdný, budu moct být skutečně hrdá na to, že peru v přípravku tohoto jména. Možná, že není chyba v systému, a tak jako ani dobrý prací prostředek neochrání vlnu tehdy, kdy se rozhodnete ji vyvařit... je systém v pořádku, jenom lidský faktor to kazí.

Ale "Sám jsi lidský faktor, ty!!!".

Jsem.

 Díky za Dreft i za lidi, kteří jsou příjemní, nepyšní se svou nahou hrudí, obejdou se bez arogantních poznámek a tak. Díky holky, díky kluci. A největší díky slečně Aleně z PR. Protože ovlivnit to, jak uživatel zapne pračku, není v silách výrobce.

:-)








Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.