Moc PR a bezmoc na opačném konci.

Poslední dobou se, mimo toho, že mám za sebou státnice z hlavní specializace, seběhlo docela dost věcí. Média, média, média, tiskové zprávy, tiskové konference, a do toho další státnice z žurnalistiky a propagandy.

Každý má svou pravdu, každý má svou motivaci si za ní stát, a pokud je myšlenka dobrá a jedinec je ochoten přijmout zodpovědnost za to, co dělá, pak jsem liberál a fatalista a co má být budiž to bude. (I když ani já sama nevím, kdy přijde čas ani ne tak rozeslat faktury, jako spíše zaplatit za to, co mi bylo dáno.)

PR neboli public relations, to je v současnosti velmoc, a jak bych řekla, když dám dohromady odpovědi mých vyučujících na téma Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 (jeden dělal PR, druhý pracuje na ČSÚ), dobré PR dokáže i z něčeho zoufale špatně provedeného udělat hezkou věc.
A jak říkal ten tlustý pán z UJAKU, PR je vlastně určitý druh manipulace s lidmi. Veřejnoprávní média by si ho vůbec neměly všímat, ta která mají ambice být seriózními by s PR články měla zacházet opatrně... no a ve světě ženských časopisů se PR tak nějak stává základem obsahu. (viz červnové Elle, magazín invogue.cz a tak podobně) Těžko se budu stavět proti, ostatně, kdyby člověk měl po každé nové kolekci pátrat jako po tajných pěstírnách marihuany, pak bychom se toho asi dozvěděli o hadříkách dost málo. I já jsem ráda, když mi někdo nadhodí zajímavé téma, o kterém se dá popsat pár řádků. (viz youngprimitive článek) Je však až děsivé pozorovat propracovanost systému a hlavně, to, že fakt funguje...

... například to, o co nemá PR, nikoho nezajímá. Třeba to, že v zemi, která má ambice vstoupit do EU, brutálně zasahují proti pokojně protestujícím demonstrantům. Vlastně se o tom mluví na blozích, twitteru, facebooku, ale média jsou v tomhle směru obezřetná. Bodejť by ne, když i u nás se ruší parky, aby místo nich vyrostla "architektonicky skvostná" monstra. A nikdo nechce, aby se protestovalo, ne?
(Co se s tím dá udělat z pohledu běžného člověka? Asi nemá smysl sednout na letadlo a jít protestovat naživo. Tak aspoň petice, když už happening proběhl...http://turecko.amnesty.cz/? Nějaké jiné, lepší nápady?)


...a například to, co všechny zajímá, může být zároveň využito jako osobní prezentace. Někde jsou vyplaveni? Pošleme jim tam hradní stráž! Budeme natáčet jak jsou koberce nacucané vodou a stařenky pláčou, mobilizovat lid k příspěvkům na charitu, vzápětí propagovat popovodňové půjčky a tleskat ručičkama, jak útraty za obnovu zničeného bydlení pozvednou ekonomiku. Jo, pomoct je fajn, když to je pro dobrou věc, ať klidně na Nově natáčejí promáčené domy každý den pětkrát. (To že mě to irituje je jenom můj problém.) Jo, pomoc je fajn, například dneska je koncert na pomoc ZOO. (Zase to skvělé PR, na pomoc nějaké zaplavené dědině se asi koncerty dělat nebudou...) Ale pomoc by měla být především tak nějak nezjištná. Tak nějak z toho pocitu, že chci pomoct, ne že bych měl, protože to říkali. Proto mi jako hodně fajn přišel prostor pro dobrovolnictví, hmotné dary, sbírky šatstva...

...ona ta dobrovolná pomoc, občas si za ní člověk musí stát fakt pevně. Třeba jako lidé, kteří se snaží pomoct rodičům novorozených paterčat. I v tomhle je PR, neb rodiny si všimla agentura, která má tak trochu na svědomí všechen ten povyk. Neb obchod s kočárky si tak chtěl v tisku udělat reklamu. Neb čeští rasisti si taky potřebují udělat reklamu a stejně tak si reklamu chtějí udělat Romové. (Přitom o to základní se postaral stát - je na to zákon - a teď už mrňata nepotřebují žádnou publicitu, jen zdraví, lásku a plná bříška.)

...no, a dobrovolná pomoc, ono je to vlastně většinou něco za něco. Určitě jste už něco slyšeli o tzv. nemoci motýlých křídel. Debra.cz  je občanské sdružení, zaměřené na podporu a pomoc nemocným a jejich rodinám a co se PR týče, považuju ho za obstojné, protože o nemocných je možné se dočíst v tisku tak jednou, dvakrát za měsíc. Proto mě nijak neudivilo, že dvě velmi známé osobnosti českého módního světa spojily své jméno s tímto sdružením.  Pokud si tak zakoupíte určitý produkt v designu této známé dvojice, jedna šestina z ceny, kterou zaplatíte, poputuje na konto sdružení.
Jenom nevím, jak se k tomu staví sdružení, ale na své stránce nemá o spolupráci ani čárku, dotyčná značka není uvedena ani mezi sponzory, ani mezi tiskovými partnery, a výrobky dokonce nejsou ani v eshopu. (A nebo mají jenom trapně neaktualizované stránky? Ha.) Být dámami, mrzí mě to. Mrzí mě, že společnost, které posílám dost peněz, není ochotna propagovat moji značku a můj eshop, na kterém to prodávám.

Hm. Nakonec je jedno, jak kdo pomáhá. Každý má svou pravdu, každý má svou motivaci si za ní stát, a pokud je myšlenka dobrá a jedinec je ochoten přijmout zodpovědnost za to, co dělá, pak jsem liberál a fatalista a co má být, budiž. Hlavně, proboha, neseďme na zadku a nevymlouvejme se, že se nás to netýká, že ta bezmoc je někde na opačném konci.




Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz