Shooting Fashion Stars 2013

Dámy a pánové, přeji hezký sobotní večer, vítejte u "reportáže" z Shooting Fashion Stars 2013.

Pomalu se stmívá,  vzduch je vlhký a dýchá jarem. V ulicích pomalu ubývá lidí mluvících česky, lidí unavených po celém dni v práci. Nastoupím do tramvaje, přede mnou na sedačce se svým hochem živě hovoří štíhlá slečna s delším blond mikádem, rudou rtěnkou, colledge bundičkou a burgundi kulichem, na nohou má wedges. Přistupuje dáma s blond ohonem, výrazným makeupem, její lodičky na jehlách mají čtyřcentimetrovou platformu, ruce po důkladné manikúře třímají stylový clutch. Na zastávce v Havlíčkově ulici je plno, tramvaj sebou škubne a vyplivne nás všechny na stejném místě. Některé hlavy z davu se otočí, po chvíli se už věnují jiným příchozím a samy sobě. Je něco po osmé hodině, Masarykovo nádraží je v obležení.

Před budovou se kouří slimky i obyčejná cigára, vchod je ucpaný lidmi. Nikdo netuší kam jít, koho se ptát, tři hostesky u stolku makají, až se jim kouří z pod rukou, odjezdy v čele mola modře svítí, plynové ohřívače jemně syčí, páska obepíná prostor pro pozvané hosty. Stojím nalevo, kolem mě bloggeři, návrhářky, lidi od sponzorů. Čekáme, fronta se nemenší, až po patnácti minutách nás pošlou na jiný konec, tohle je prý strana pro VIP. Před logoboardem se fotí nějaké misky a modelky v chlupatých vestách, vypadají divně. Všichni vypadáme. Za mnou čeká mladý muž s partnerkou a ptá se jí, co že to jsou za divní lidi kolem, že takové nikdy neviděl, že tihle asi v realitách nepracují... Ona mu odpoví, že takové viděla i v Londýně. Co že ale ti lidi dělají? Asi nic, starají se o to jak vypadat originálně, jsou to pseudoumělci a asi i fotografové, redaktoři a tak. Zní to unaveně a prázdně. Málokdo se usmívá. Snad jenom ti co byli vpuštěni dovnitř a olíbávají své známé.

Přesouvám se ke správnému vchodu, kolem mě lidi co znám, ale stydím se pozdravit a už vůbec se necítím na radostné polibky, modelky, bookerky, scoutky, taky dorazili moji známí. Slečna vedle mě po mě pokukuje a pak se zeptá, jestli jsem nefotila s jakousi Veronikou, že jsem jí povědomá? Nevím. Až když mi popíše, co jsem měla na fotce na sobě, vzpomenu si. Jo, Veronika? A není ona zrzavá? Tak to jó! Ani se nestydím, je to pár let zpátky, na jména jsem pořád nešikovná, ale snažím se o dost víc. Řada se konečně posunuje. Securiťák se snaží vtipkovat, hostesky nestíhají a tak pásku dostaneme bez kontroly jmen. Postavíme se na svá místa, místa pro pomocný personál.

Z poslední řady na pravoboku je vidět jen málo. Měla jsem si vzít co nejvyšší boty, chvíli lituju, že nevidím přes hlavy ostatních, pak jsem ráda, že netrpím na podpatcích. Nakonec se vecpu do mezery pod plynovým topidlem a vidím celkem slušně a vlastně všechno, co vidět potřebuju a taky trochu to, co vidět nepotřebuju, videa která mají vyplnit čas, kdy se modelky převlékají. Nevím, kdo to vymyslel, je to nezajímavé, úporné, snad i reklamy by byly lepší. Taky jsou vyhlášení sponzoři, Řízení letového provozu, České dráhy, stát je laskavý, že podporuje módu, jsem si jista, že díky tomuto spojení bude s ČD jezdit mnohem více lidí. Ale lidi co jsou na nádraží doma, zevláci, cestující co čekají na vlak, vypadají spokojeně. Postávají na schůdkách bufetu a vidí líp, než kdokoli v davu pozvaných. A modelky a modelové kráčí kupředu, tleskáme defilé, pak videjko a znova. V závěru zpěvačka vystoupí na molo a spustí, studený vzduch nádraží hlasivkám nesvědčí a první část je trochu pod tónem. Zase tleskáme, ať už je konec, žasneme nad prací Dagmar Kestner. Kruci, jak je tohle vyrobeno? A kolik hodin práce to asi ukouslo? A už je tady závěr, někteří lidé přelézají pod páskou a utíkají pryč, každý návrhář vyfasuje kalu a gratulaci, Pavel Berky foťák za „nejfotogeničtější kolekci“. Asi se porotě líbily barvy.

Moderátorka zve na aftrpárty, davy se zvedají a mizí do galerie naproti nádraží. Prej tam bude jídlo. Na talíři se klepe poslední jednohubka, kolečko suchého rohlíku se salámovou pomazánkou. Na jiném stolku jakási okurková rolka. Naše fotky nikoho nezajímají, ani pořadatele, když jedna spadne, protože ji špatně přilepili, poradí, ať to někam postavíme, že se to přidělá ráno. Prostor je velkolepý, lidi krásní, asi se dobře baví. Já jich od vidění znám opravdu dost, ale nikoho tak, abych měla potřebu odpovídat na otázku jak se máš naučenou replikou, diplomka, však to znáš, protože nic jiného se kolem mě neděje a chlubit se fotkama co visí na stěně, je divné. Taky mi lidi chválí šaty, a já nevím co říct, protože to jsou jenom tři obdélníky, jeden s patentkama, druhý s dvěma dírami a třetí to celé drží dohromady. Jsem ráda, když nakonec vypadnu a ještě raději, když si o půl jedné, šilhavá hlady, ukrojím doma kus chleba, na něj napatlu hořčici a stoprocentní šunku a konečně se najím.

Asi takhle, bylo to dobře vymyšlené, postavené na zajímavé myšlence střetu různých světů, jejich propojení. Jsem si jista, že ten pán-paní (o kterém tuším kdysi psali v magazínu Dnes) si to fakt užil. Ostatní lidi to měli za bizarní cirkus. A ti nahnaní v ohradě „lesku“ si připadali, řekla bych, mírně nesví. Ale fajn, i to k životu patří, si zvykejme. Modely (můžete vidět na mnoha webech, blozích) byly krásné a promakané, návrháři vybraní pečlivě. Některé modelky na mole pokulhávaly, ale to vem čert. Hlavní byla prezentace zúčastněných a ta se vyvedla, autoři byly spokojení. To že byly židle jenom pro VIP, to že byl-nebyl raut, to beru jako důkaz neziskovosti stejně jako to, že na aftrpárty si mohl každý koupit, co hrdlo ráčí, za své.
Takže sice jsem čekala něco více hvězdného, ale na to, že jsem taky za svou práci nemusela dostat nic, to bylo výborné a já moc děkuju :-)

 Jo...pokud chcete vědět co že jsem to dělala... česala jsem modelky a modely na promo fotky, focené Eliškou Kyselkovou. Vrazila jsem do toho celý den, jako mnoho jiných, Eliška mnohem více času a docela dost peněz, takže nebyla moc nadšená z toho, když se k ní někteří pořadatelé chovali jako k malému nesvéprávnému děcku, když ji na tiskovce nezmínili - a následně se na nějaké autorství kolektivně vykašlaly všechny „jakože“ módní weby. Ale na druhou stranu, i přes pomotané makeup-artists a video, které se nezveřejnilo a plakáty, které se nepověsily, byla to super zkušenost. S profesionálním týmem budu ráda dělat už jenom pro ten skvělý pocit z výsledku.

Tak pls. Zítra upalujte na poslední den showroomu, sebou si vezměte dost hotovosti, protože karty neberou, a podpořte ty lidi. Oni si ten prostor jednoho stolku a jednoho štendru museli zaplatit, tak ať se jim aspoň něco vrátí. Já už jsem svou "povinnost" splnila a zítra to možná udělám znova. Pokud Lucie Král ty šaty už neprodala.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.