zelený tyl a slaměná vdova

Už to je dvanáct dní, co můj muž vyrazil za vycházejícím sluncem. A tak, zatímco on je hlavní atrakcí novoročních oslav na jihu Číny, já sedím na zadnici v Praze.

Teda, ne že bych nic nedělala, naopak, snažím se být aktivní a tak už jsem zvládla uspořádat kurz hairstylingu, učesat jednu přehlídku, dva plesy, dvě focení, saunu, kavárnu, čajovnu, vegetariánský oběd, rodinný oběd na oslavě narozenin, cvičení s JM, kilometr v bazénu a film Anna Karenina. Taky jsem si zvládla koupit nové boty a velkou zásobu blyštivé bižuterie, což jsou věci, které by mi můj vyvolený nejspíše zakázal.

 Poslední dny před odjezdem jsem si lámala hlavu, jak volný čas (bez školy a muže) vyplním. Jiné ženy se v době "volna" věnují naplno práci, socializaci a sebezdokonalování. Ale když práce není tolik, kolik by moderní slaměná vdova potřebovala, je třeba ohlédnout se do historie. Nakonec nepomohly zkušenosti mých přímých předků, které mám v krvi (vypulírovalal jsem celý byt, ale děti, hospodářská zvířata ani pole nemáme) a inspiraci přinesla vzpomínka na hodiny dějepisu. Úplně jsem se viděla jako středověká dáma, s jehlou v ruce čekající na svého rytíře...

No, vyšívací rám a balíky flitrů zatím odpočívají stejně jako klubíčka vlny a jehlice. Naopak, z šestnácti metrů tylu už zůstaly jen dva. Ten zbytek se po dlouhých hodinách proměnil z placaté zelenkavé metráže v obláčkové NĚCO.

Nejprve bylo třeba volány nařasit a sestehovat, pak sestehovat a sešít dohromady.


A nakonec jsem celou nádheru přišila na gumu a všila spodničku, aby tyl nekousal.


Tramtadadá! Spodnička pod kolovou sukni je po dlouhých hodinách na světě. Kdybych byla šípková Růženka, usla bych snad stokrát a co se týče přemýšlení jak na to...

Pokud si tedy budete chtít ušít něco podobného, potřebujete stehovku, tak 10m tylu, hrst špendlíků, jehlu, niť v barvě, šicí stroj, nůžky, gumu, něco na podšití - a pak už to jde rychle - pokud nejste koumáci jako já.
Nejprve jsem přemýšlela, kolik látky budu potřebovat a jak to budu šít. Pak jsem dlouhé hodiny v ruce nabírala jednotlivé volány. Pak je v ruce stehovala a po sešití na stroji a dalším uvažování, to všechno ručně našívala na gumu...abych to dneska přejela na stroji.

PS: Je to zajímavé, ale většinu věcí jsem se musela naučit sama, metodou pokus omyl. Pak to vypadá tak, že to co se bez cizí pomoci učím čtyři roky, jsem schopna někoho jiného naučit za čtyři hodiny. 
Jak to máte vy?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz