Materialista

V sobotu večer jsem po dni stráveném nad vícerozměrnými statistickými metodami už pomalu začínala švidrat. Oči odmítaly poslušnost a tak jsem si sedla k velké hromadě Burd, probírala se střihy a hledala, co rukodělného bych mohla spáchat. A když jsem konečně našla kostým, který bych chtěla nosit, ukázala jsem obrázek kolemjdoucímu muži s neviným dotazem. Co myslíš? Slušelo by mi to?
Můj milovaný mi rozhodně neřekl to, co bych si přála slyšet. Naopak.

Myslím prý jenom na hadry, na hadry a nic jiného. Jsem materialistka.

  Východisko:
Nejlepší investice...
Můj šatník...
... a spousta dalších.

"Víte, můj drahý, jsem jako všechny ženy, mám své... své slabůstky, své malé hříšky, mám ráda všechno, co se třpytí a co zvoní."*

Každý si potřebuje někdy, něčím, udělat radost. Zatímco muži si radost dělají chytrými věcmi a udělátky (helikoptéra na ovládání, objektiv, nový mobil...), ženy mají rády věci krásné. Dekorace, květiny... šperky, krajky, boty. Je to tak přirozené. Je to tak odjakživa... tak odjakživa, jako se i láska, radost štěstí měnívá za peníze.

Prototypem typické materialistické ženské je zlá sestra z Tří oříšků pro Popelku. Houby sport, houby práce, houby umění. Šperky a drahé látky! Nové šaty! Úžasné boty! A být krásná. Nejkrásnější. (Ehm, nepomohlo to.) Nebo je to hlavní hrdinka z Báječného světa shopaholiků? Nebo jsou to ty mladé dámy, které v botkách na jehlách obrážejí nákupní centra a odcházejí s naditými taškami? (Cizí vlasy, umělé nehty a nalepené řasy included.) Nebo to jsou ty slečny, které se chlubí, co kde a za kolik koupily? (New in! Oblíbená rubrika!) Nebo je to ta Olga, která v mraze čeká, až začnou prodávat novou kolekci?

Moc bych si přála, aby to bylo tak snadné, shrnout všechny, které podléhají nákupnímu šílenství, rutině nebo zoufalému bažení po něčem, do jednoho pytle s nápisem PIPINY. Bylo by to snadné konstatovat, že každá, která si čas od času koupí nějakou příšernou blyštivou zbytečnost je bytost soustředěná na hromadění věcí, osoba zaměřená na cinkot zlatého kovu, je bytost nesmírně omezená a sobecká. Že nakupování oblečení a přemýšlení nad tím, co nového si pořídit, je známkou mentální podřazenosti žen. (Protože pánové tvorstva se takovými povrchnostmi přece nezabývají a nákupy jsou pro ně horší zážitek, než střetnout se v noci s partičkou ozbrojených názorových odpůrců. Prý.)
Jenomže je to jinak. Naštěstí.

Pokud jste dočetli celý první vzorový článek, v komentářích autorka říká jednu velkou pravdu. A totiž, že když člověk nemá čas odpočívat a relaxovat, nákupy krásných věcí to nahradí. Musí nahradit.

Je vysoce pravděpodobné, že tak je to se vším.
My ženy většinou nevíme, co nám chybí. Teda, nevíme to celkově, když přijdeme do obchodu víme to hned a naprosto přesně. Chybí nám boty, kabelky, parfémy, diamanty... a nebo je to láska, uznání, úcta, pochopení?
Co když všechny ty materialistky jsou jenom oběti falešné iluze, že právě a jenom v tom novém kabátku bude všechno na světě lepší?

Posouzení nechám na vás. Já jsem vlastně...ale ano, měla jsem období, kdy bych vykoupila celý krám, stačilo by říct. Drtivou většinu mého šatníku a botníku jsem pořídila s myšlenkou, že kupuju kousek zcela zásadní pro můj život, bez kterého to prostě nepůjde. Haha. Ve většině těch věcí jsem byla jednou, nebo ani to ne. Tehdy na mě můj muž neměl čas. Ze sekáče jsem každý týden nosila hromady věcí, pokaždé poblouzněná marnou iluzí, že pak, až to budu mít doma, mi bude lépe.
Kde ty časy jsou.
Právě všude kolem zuří slevy. A já bych i měla co utrácet. A ty věci jsou někdy opravdu levné a krásné...
Je to zvláštní. Celý ASOS mě nechává zcela chladnou. Chtěla jsem utrácet horentní sumy a místo toho jsem koupila jenom to, co jsem opravdu potřebovala. Měla jsem tendence hromadit zásoby, místo toho je rozprodávám. Možná to je tím, že mi nic nechybí? Kdoví.

Co když zkrátka celý ten náš konzum už není jenom výraz lásky k oděvnímu umění a kráse, ale vedlejší efekt nedostatku na jiných místech? Císařovna Sissi si pořizuje sté šaty od Wortha, zelená vdova bloudí Pařížskou a gymnazistka nechá pětimístnou částku v HM. Ale jsou tím šťastnější?

Jste vy šťastnější, když si něco nového koupíte?
Je pro vás listování katalogy chvílí pro šťastné snění?
A nosíte všechno, co máte v šatníku?
A vůbec, jaký máte pocit, když se něčeho zbavíte?
Co vám zrovna teď chybí?


Ps: Jak to dopadlo s mužem? Ta poznámka mě zabolela skoro k slzám a vykolejila tak, jako by abstinujícího alkoholika vykolejilo obvinění, že pil. Ale vysvětlili jsme si to.

PPs: Je to zvláštní, ale mám tak zažité, že můj milý opovrhuje vším, co by mohlo zavánět materialismem (rozumněj ve smyslu boty, doplňky, oblečení), že v jeho přítomnosti mám až strach projevovat se jako marnivá žena, líčit se a zdobit se. Na druhou stranu, jsou chvíle, kdy mu to vůbec nevadí, a to když si mě v celofánu užívá on, když jsem já jeho hezká hračka. Za tisíc let se nic nezměnilo. :-)



*Guy de Maupassant, Miláček

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.