Milý Ježíšku...

...vzhledem k tomu, že už jsem velká holka, ušetřila jsem ti letos spoustu lítání a dárek jsem si koupila sama.

Zase tak velká holka ale nejsem, a tak (mimo klasický světový mír a další globální záležitosti, které si přeju každoročně, se stejným malým vlivem na výsledek, jaký mají dms a živá kuřata...) bych prosila splnění jednoho přání, na které mi moje kapacity nestačí.

Prosím, mohl bys mi už konečně nějak důrazně naznačit, co vlastně chci?

Asi víš, z toho jak mě pozoruješ, že jsem jedinec značně nejistý a než se pro nějaký cíl rozhodnu, trvá mi to docela dlouho. (Zatímco když jde o dobrodružství, říkám ano dříve, než dozní poslední slova.)
Jasně, chci mého muže. Chci být zdravá psychicky i fyzicky a potřebu svobody mám taky poměrně dost silnou. Ale o tom ostatním fakt nemám tušení.
Buď bych ráda všechno najednou, nebo se zakutat pod peřinu, jako šnek občas vystrčit jedno oko aby se neřeklo, a tvářit se uraženě. V realitě ale nejde jedno ani druhé, ani přáním rodičovstva není možné se vždycky podvolovat a nechat se jen tak vláčet osudem mi přijde jako příliš umělecké. Naprosto chápu, že bez práce nejsou koláče a ten chlap co zpívá, že "každý svého štěstí strojvůdcem", má svatou pravdu. Ale já zatím jezdím plnou parou po zkušebním okruhu u Velimi a netuším, jak z toho ven.

Obracím se proto na Tebe, Ježíšku, jako na nevyšší entitu, v jejíž moc věří i tak pragmatičtí lidé, jako jsou pracovníci v reklamkách. Nevěřím, že v tomto případě postačí náklonnost lokálních bůžků, ostatně, potrhlá němčinářka vykládající karty není nikde po ruce. Tehdy jsem byla teenager a asi to zafungovalo jak mělo, můj život se tím totálně změnil. Teď už jsem vdaná paní a realita mi otevírá oči tak často, že jsem ráda, že se vůbec dobře vyspím. Už nejsem ta naivní holčička, která si představuje kariéru modelky v barvách cukrové vaty ani ta slečinka, která má pocit, že roky v LŠU jí poskytují patent na estetické cítění. Nejsem ani jakože drsná šéfredaktorka lokálního magazínku, ani nadějná posila dynamické firmy. Nejsem poctivá studentka a školu v termínu fakt nedokončím.
Slečny kolem mě buď už mají stanovené termíny porodu, nebo jejich prckové mrkají z FB alb.
Slečny kolem mě lítají po světě, budují kariéry, obrážejí večírky a rozčilují se nad úrovní českých luhů a hájů.
Mám trapný pocit, že jsem uvízla někde mezi, že se úpěnlivě snažím sedět zadkem na dvou židlích, nebo přesněji, že se snažím jet dvěma protisměrnými vlaky najednou. Tenhle scénář už vypadá nebezpečně a to ani neuvažuju ty z mých známých, kteří čekají konec světa. Dříve, než mě rodiče vykopnou z hnízda, bych se ráda rozkoukala a konečně rozhodla, jestli jsem spíše jestřáb, nebo slepička.

Milý Ježíšku, vím, že je toho na tebe moc a vím, že máš rozhodně co dělat.  (Sedíš v Nebi ozbrojený a připravený odrazit pokus Karla Vaše o dobytí brány věčné blaženosti?) Takže pokud by to bylo i nad tvé síly, radost by mi udělal interiérový parfém - difuzér, silikonový obal na Iphone, váleček na nudle, mašlovačka, propisky ... a prádlo Agent Provocateur. (Kdo jednou zkusí, podruhé musí.)

Díky moc, měj se hezky a pozdravuj babičku :-*

Olga 



PS: A nebo aspoň zařiď, aby první Vánoce v nové rodině dopadly dobře.



Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.