Dieta na podzim? Nic pro mě.


Východisko pro reakci: Dania - Dieta pro Váš šatník, Mici Mathonka - Výzva, 225 dní
Dnešní člověk jako by od antického "Myslím, tedy jsem." přešel k modernímu "Nakupuji, tedy jsem."
Nechci teď řešit konzum obecně, ale, protože jsem taky tak trochu módní bloggerka, konzumaci oblečení.
Postupně, s pomocí různých vnějších zdrojů, bych ráda vyřešila dilemata mého šatníku.


Dania radí nařídit šatníku dietu o pěti chodech za sezonu, Mici ho sice krmí, ale jen tím, co se jí samotné podaří vytvořit.
U bloggerek se jedná o naprosto revoluční a eco-friendly přístup, který je navíc, na rozdíl od jiných blogozvyků skvěle aplikovatelný i u kohokoli, kdo se o hadříky zas tak nezajímá. Pořiďme si jenom to, co opravdu potřebujeme, jenom to, co nám za to opravdu stojí.
Oproti nekonečným wishlistům jiných, oproti záplavě new in článků a rozplýváním se nad tím, co jsem si koupila nového (v každém druhém postu) je to příjemné osvěžení a pro mě malé potvrzení toho, že nejsem zase tak divná, když nevrážím do hader veškeré své příjmy.

Jak jste si asi všimli na tomhle blogísku, nejsem moc zapálená do nákupů a mimo krátká období v mém teenage věku, jsem se chovala spíše obezřetně. (Ono taky, když to neplatí rodiče, je to trochu jiné rozhodování.) Křivka mých výdajů za oblečení se od maturity vzdáleně podobá sinusoidě a závisí nejen na tom, kolik mám zrovna peněz ale také na tom, jakou mám velikost a jak moc se cítím být úspěšná.
Myslela jsem si, že jsem skromná a mám to vychytané, ale po přečtení článku Daniely jsem zjistila, že jsem na tom ještě mnohem, mnohem hůře, než kdokoli jiný. Možná, že mít ve skříni 15 hnědých a 14 modrých svetrů je divné, ale je to tak nějak divné v pozitivním smyslu. Mít v šatníku 10 svetrů, všechny ožmolkované, skvrnité nebo děravé, to už je k pláči. Mít třicet triček stejného střihu a botník plný lodiček, které si na sebe majitelka vzala jenom jednou, to je snad výraz nadšení pro věc a lehké naivity. Nemít jediné slušné balerínky, jediné slušné černé boty na podpatku, to už je výraz zoufalství.

Jak k tomu ale došlo? Seděla jsem takhle, před módní přehlídkou, uprostřed pokoje, uprostřed obrovské hromady hader, a měla sto chutí se do těch svršků zahrabat až po uši a usedavě se rozplakat. Po svatbě jsem přišla o práci a právě svatební přípravy a oslavu padla většina mých úspor. Na začátku léta jsem si přitom připadala nezničitelná, dát za boty polovinu výplaty mi nepřišlo jako nic zvláštního a to co potřebuju teď - kabáty, vysoké boty a těžké kožené tašky – tehdy nebylo třeba. S podzimem se ale jako obvykle všechno změnilo a bizarnost mého šatníku povstala v celé své kráse, zejména v kombinaci s tím, že jsem navíc o trochu přibrala. Najednou s hrůzou zjišťuju, že staré oblečení už je opravdu obnošené. Že sekáčové koupě sice vydrží více než to, co je levné i z první ruky, ale v konečném důsledku jsou po třech letech nošení všechno jen příšerné hadry a značně jeté křusky. A co je nejhorší, výstražná kontrolka bliká nejen nad mým šatníkem a botníkem, ale i nad mým technickým vybavením, mobilem slepeným izolepou a notebookem co se mu už téměř ulomil displej.
Pozoruju babičky v tramvaji, ty ženy v dokonalých kostýmcích, s klobouky, šátky a rukavičkami, jak drží své plátěné tašky. Ty elegantní ženy, v kabátech s ošoupanými lokty, nevypratelně umazanou bílou kozinkou na prstech, pečlivě zašitými dírkami na punčochách. Mají stejné žmolky na vlněných svetřících, jako já a i když to z dálky není vidět, je z toho cítit zoufalou snahu o zachování tváře, jako ze sebe, když se vypravuju do školy v triku ze sepraného hedvábí, cítím já. Zkrátka, nechtělo by to úspory, ale poměrně výrazné investice.

Loni to ještě šlo. Kabát z roku 2006, rukavice z 2009, šál z 2008. Letos to je horší. Do kalhot se už nevlezu a rozpáral se jim šev (návrhářka je začínající), prsty bílých rukaviček jízdami v tramvaji zešedly a vlna zimníku je po těch letech už tak trochu tenká. Je třeba nakupovat. Nebo ne?
 
Ale dost už stesků, je třeba se pustit do díla. Takže, dieta? Fajn, za celý podzim si koupím jenom 5 kousků, všechny budou hrozně kvalitní a zbytek, ten si třeba ušiju. Ideální stav. Přestanu být holka s velkýma očima, která si musí koupit všechno, co vidí (Pokud to stojí méně než 50kč za metr.) a stanu se konečně dospělou ženou!

Jenomže to není jenom tak. To chce pořádnou strategii a hlavně, pořádný seznam...

PS: Co vaše šatníky? Obsahují spíše nepoužité kousky, nebo záležitosti značně jeté? Potřebují redukční dietu nebo spíše podpořit metabolismus nějakým tím detoxem?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.