Blogosféří flame

Je to jen o něco více než týden, co se v blogosféře objevila zajímavá diskuse. Slečna bloggerka si koupila nové boty, ty se jejím čtenářkám zdály moc drahé, a roztočil se klasický negativistický kolotoč. Autorka blogu píše hlavně o kosmetice, o oblečení už méně, proto je situace o něco více nezvyklá.

Ve svém článku (viz TADY), který na svém facebooku sdílely minimálně dva další blogy, řeší tři základní otázky. Proč lidem tak vadí, když bloggerka má peníze, když se stává součástí PR nejrůznějších firem a když...no, píše trošku jednodušeji.
Stejně jako jiné čtenáře, i mě to poměrně zaujalo. Pokud jste pravidelnými čtenáři módních blogů, asi dost dobře víte, o čem se tady mluví, a to jak z pohledu čtenáře, tak z pohledu autora. Pro ty z vás, kteří se v blogosféře orientují hlavně s pomocí občasných článků v novinách a časopisech, situaci nejprve lehce nastíním.

První módní blog vznikl v roce 2002 a od té doby počet blogů neustále narůstá. V česku se blogování o módě začalo více rozvíjet po té, co v podvědomí vstoupila googlovská platforma blogspot a ve známost vstoupil komunitní web Lookbook.nu. Na podzim roku 2009 vyšel o českých módních bloggerkách první článek na webu ona.idnes.cz. A pak to vypuklo. Jako houby po dešti se na blogspotu začaly rodit další a další blogy. Někteří si je založili ze zvědavosti, jiní jednoduše přemigrovali z blog.cz a raně pubertálních témat se stala hlavním tématem móda.
Zatímco blogování v česku procházelo bouřlivým rozvojem, v zahraničí byly karty rozdány.

Začnu od druhého bodu uvedeného článku. 

Každý PR (pracovník v Public Relations) potvrdí, že pozitivní článek o produktu má větší vliv, než reklama na produkt ve stejném rozsahu. V duši máme zakódováno věřit spíše tomu, co nám sděluje někdo, koho známe, než prodejci přímo. Máme raději nezávislé recenze než zaplacenou chválu. A tak, jako žurnalisté už léta píší o tom, o čem je PR přesvědčí, že by mohlo být zajímavé, módní bloggeři se vydali stejnou cestou. Vždyť co jiného je módní blog, než publicistická stránka? Navíc, bloggeři začali mít brzo tak vysokou čtenost, že překonávali měsíční náklady časopisů. A to už je opravdová síla, kterou by bylo hřích nevyužít.
Milí milovníci módy, počali být zváni na všechny větší akce a prezentace tak, jako novináři. Na rozdíl od žurnalistů je ale nezaštiťuje žádný kodex. Důležitá je i obrazová reklama a osobní zkušenost s produktem, a tedy i spoulupráce skrze vzorečky, dárky...
Sandra Leopardová, která už nepíše, dosáhla ve své nejslavnější době větší čtenosti, než je náklad české mutace časopisu Elle. Blogů si postupně začaly všímat i místní pobočky světových firem. Z mého pohledu byl první řetězec HM, následoval magazín InStyle... Čím více byly vidět možné benefity, tím více dalších blogů se objevovalo. V současnosti neexistuje nějaká top skupinka. Na různé akce bývají zváni různí lidé, nicméně, firmy se spolupráci s bloggery už naučily. Pro bloggerku, běžně čerstvě vypadlou ze střední školy, je však svět marketingu země relativně neznámá. Nedokáže vyjednávat o cenách za inzerci, problematicky stanovuje pravidla, musí se naučit odmítat nabídky, které jsou pod její úroveň... a když to a ještě více detailů nevychytá, tak ji za to kamenují :-)

PlumFoolery dále zmiňuje, že dobré finanční zázemí rodiny někteří čtenáři jen těžce odpouští.
Tahle záležitost má ale více rovin, než jenom tu, že zlí anonymové závidí kapesné, dovolené a bezstarostné nakupování.
Pravda je že ano, úspěšné české bloggerky (většinou) bídu s nouzí netřou. To by podle mě mohlo být způsobeno dvěma faktory. Jednak, čtenář chce snít, snít o tom, jaké by to bylo, kdyby to měl taky, jaké to bude, až si na to taky našetří. Pomocí fotek tak může žít jiný, pohádkový život, jehož iluzi bloggerka ráda podpoří. Nikdo nepíše o tom, že se rozešel s přítelem. Ale pokud se jedná o romantickou dovolenou, je to hned několik příspěvků a čtenáři komentují, vracejí se, čtenost a tím i úspěšnost roste.
Za další poměrně důležitý faktor považuju otázku elit a inovací. Bloggerky se často rodí do smíšených manželství, strávily dětství v zahraničí, pocházejí z rodin s dobrým vzděláním, navštěvovaly dobré školy ve velkých městech. Prostředí, ve kterém vyrůstáme, je poměrně důležité, a nízké sebevědomí v českém stylu se dneska nenosí a nevede k úspěchu. Estetické cítění se ze společnosti někam vytratilo, navíc, na periferiích je velmi těžké sehnat aktuální trendy. "Starší" bloggerky často módní blog spustily až poté, co se přestěhovaly do Prahy. Nejsem sociolog, ale když se rozhlédnu o blogosféře, vidím hlavně dívky, které mají jiné zázemí než běžný občan. Nicméně, je to asi dobře, zdá se, že se začínají ustanovovat nové elity...

O tom, zezelenat závistí při pohledu na fotky z Thajska, to ale není a v tomto případě si bloggeři své problémy dělají sami. Fenomén se nazývá New In. Cokoli nového, co si blogger koupí, musí vyfotit, opatřit radostným textíkem a cenovkou, a přilepit na blog. Čím více a čím častěji, tím lépe. Něco, jako kdybyste si každý týden kupovali nový domácí spotřebič a prázdnou krabici hrdě vystavovali před domem. (Jenomže bloggerům nehrozí, že by je někdo vykradl.) Lidem nevadí snít o plných talířích, dívat se na ně, číst o nich...ale pokud někdo prožere na jedné fotce celý jejich plat a ještě hlasitě mlaská, to už dokáže pohnout žlučí. Na některé tak podobný článek, který vznikl pro inspiraci, může působit spíše jako zákeřná provokace. A protože jsme Češi... však to znáte :-)

No, a k té jednoduchosti...

Každý si blogem dělá své PR. Není důležité, jak to myslíme, ale jak si ostatní myslí, že to myslíme. Ani doktorát vám nepomůže k tomu, abyste na růžovém blogísku o růžových hadříkách a čivavách působili inteligentně. Stejně jako mě může někdo považovat za zoufalého pseudointelektuála, který se veskrze opozici snaží těžit z popularity druhých. A těžko budu vysvětlovat, že tohle je jenom náhodný proud myšlenek studentky a ženy v domácnosti v jedné osobě, která by na to, co si přeje ze všeho nejvíc, jen těžko odpověděla „světový mír“.  (Jsem sobecká, mé největší přání je, být ve věku 90 let prabábou.)


Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz