Všechno nejlepčí


Jsou už to prakticky tři roky, co do červeného Dellu datluju svoje postřehy z běžného života člověka zaujatého módou a společností kolem ní... a zároveň zítra vstupuju do svého 9. semestru.

Nejprve jsem psala pro sebe. Rychlé texty o všem možném, co mě na Praze a stylu místních rozčiluje, o tom co jsem zažila, o tom, že se cítím jako UFO. Taky jsem se snažila něco změnit, komentovala přehlídky a snažila se určit trendy na další sezonu. Snažila jsem se, aby mě lidi měli rádi, abych byla úspěšná, krásná, štíhlá...bla, bla, bla. Snažila jsem se být třeskutě originální a v opozici, snažila jsem se skvěle zapadnout do kolektivu. A když se otočím zpátky, je to furt totéž. Prostě já.

Má se za to, že člověk se časem a zkušenostmi posouvá někam dál, někam výš, podle obsahu by to ale jeden rozhodně neřekl.

Za tři roky co aktivně píšu jsem:

- vystřídala tři zaměstnání, z toho jedno jsem získala díky blogu
- zjistila, že mi nevadí dělat zadarmo, ale že mi opravdu vadí dělat něco, co nemá smysl a perspektivu
- nechala se fotit i kreslit nahá
- třikrát se stěhovala, jednou zasnoubila, jednou provdala
- dvakrát podávala daňové přiznání, jednou odevzdala bakalářskou práci
- koupila si lednici, šicí stroj, lodičky Prada, pračku, boty Prada, koženou tašku, koženou kabelku...a spoustu dalších krámů, na což padly všechny moje výplaty + dost navíc
- vypotřebovala 1 korektor a jeden Face and Body Makeup od MAC
- byla jednou nemocná (klepy klep!)
- stylovala 6 editorialů, jednu reklamní kampaň, jedno DWD a pár natáčecích dnů filmu
- si užila jaké to je být VIP v první řadě i looser co ho nikdo nezve
- přišla o babičku a spoustu iluzí

Mimo to se nic moc nezměnilo. Jsem jenom o něco méně vyjukaná a zamlklá a o něco méně si jistá tím, co budu dělat, až vylezu ze školy. O kousíček jsem se zlepšila v pravopysu, vaření a pečení. Nejsem o nic průbojnější, o nic drzejší, o nic vyčůranější a tím o nic úspěšnější. Seznámila jsem se se spoustou nových lidí a pochopila, že ti "nejdůležitější" jsou často největší pytlíky s....k. Potkala jsem spoustu umělců, klidné, akční, šílené, opuštěné, nadržené jak starý cap i rádoby umělce. Udělala si hodně poznámek k tématu muži x ženy, jedla dobře i špatně, tloustla i hubla, sportovala i kynula. Brečela, smála se, seděla v depresi i řádila jako motorová myš. Naučila se vypořádat se se závistí v sobě. Milovala, pečovala, strachovala se, pomáhala, ale také ublížila. Udělala si pár nepřátel, a snad i pár přátel... a nepřestala se hledat.

Děkuju všem, kteří to tady se mnou táhnou, ať už ty tři roky, nebo třeba jen chvíli. Budu se snažit vás moc nenudit, na druhou stranu, asi to se mnou o moc lepší nebude. ;-)














Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.