Tip na trip: Kutná Hora

Kutnohorští jsou prý děsně na prachy, turisty pohrdají a obecně, pohrdají všemi nekutnohorskými.
Ale podle všeho tomu tak bylo odedávna a je jen otázka zda oné dávno má kořeny spíše ve stříbře, nebo v nevraživosti mezi rody Přemyslovců a Slavníkovců, která vyvrcholila scénami jako z akčního filmu.
Kutnohorští jsou si velmi dobře vědomi, že jsou mnohem více, než nějací pražáci  - anebo alespoň takto mi svůj domov popisovala Karíma.

Faktem je, že Kutná Hora je místo s bohatou historií, krásnými stavbami, trochou barokní extravagance a vůči turismu relativně uzavřené.


Pokud se do tohoto zakletého města dostanete, rozhodně nesmíte zapomenout navštívit místní Kostnici.
Nějaký svatý muž zde kdysi rozprášil hlínu pocházející z Palestiny a průměrný hluboce věřící středověký Evropan ihned pochopil, to je nejlepší místo na posmrtné spočinutí. Kde je Svatá půda, tam jdou duše rovnou do nebe. To je přece jasné jako facka.
Neumím si představit jaká to asi musela být chuťovka, když sem přiváželi mrtvé až z Německa či Belgie, ale budiž, hřbitůvek se rozrůstal, přilehlý klášter vzkvétal a přítrž tomu učinili až Husité, se svým osobitým přístupem k historickým památkám. (Napadá mě, jestli ti památkáři co povolili srovnat se zemí art deco dům na Václaváku, nejsou taky příznivci Husitského hnutí...) Klášter lehl popelem, hřbitov se rozrostl o další mrtvé a nakonec byl z části zrušen a kosti vykopány a položeny u kostela na veliké kupy.
Kreativní barokní člověk měl dost materiálu k tomu, jak vyjádřit, že smrt je tady s námi.




 Lebčičky jsou dnes zase v módě, kdo nenavštíví Kostnici, je out. Japonci, Čínané, Španělé...ti všichni už to pochopili. Proto se nedivte, když uvnitř nebude moc k hnutí. A na rozdíl od minulých let, nečekejte, že si odnesete nějakou tu autentickou vzpomínku na morové epidemie. Mají nainstalované alarmy. (Než byla Kostnice zrekonstruována, kostičkám prý nešlo odolat...)

Hned nedaleko Kostnice se nachází Katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o Unesco památku, ve zdech byli pohřbeni místní mniši. Oproti předešlému docela nuda.

Davy turistů však přitahuje i jiný křesťanský svatostánek, a to Chrám sv. Barbory. Je to tak trochu honítko ega místních měšťanů, postavené jako konkurence Chrámu sv. Víta v Praze a k tomu má ještě další bonusy. Jednotlivé postranní kaple byly "soukromé", každá s jinou výzdobou a často i s vlastním církevním personálem, a sloužily pro osobní reprezentaci jednotlivých rodin.  Takhle se to dělá ve velkém stylu, kam se hrabou dnešní kmotři a kmotříčci.




Ale nejen chrámy vypovídají o místní nátuře. Říká vám něco GASK? Galerie Středočeského kraje sídlí v nádherné budově bývalé Jezuitské koleje. Je vybavena dětským koutkem, výborným knihkupectvím, šatnou, kvalitním designem a na stěnách visí hádanky a hry na magnetických tabulích. Taky je tam někde pár iluminovaných listů, v celkové ceně 17 milionů, kterou si někdejší hejtman, známý milovník vína, pro svou oblíbenou galerii koupil. Méně okouzlující je personální obsazení. Řekněme, že paní ředitelka se na místo zřejmě tak trošku proRathovala, na triku má nějaké ty podezření na plagiátorství a minimálně ve svém životopise hrdinně lhala. Čisté stěny Jezuitské koleje si nejen podle mého mínění zasluhují i čistý obsah a tak jsme se rozhodli na výstavu, z protestních důvodů, nejít. ;-)

Oželeli jsme také průvodcovanou prohlídku Vlašského dvora, bývalého královského sídla a centrální mincovny. Místo je to příjemné, mají tady plakáty na výstavu mučících nástrojů (jak originální), kašnu a lavičky. Dokonce je možné zde konat i svatební obřady. (Jeden takový mě čeká v sobotu)

Místo galerie a prohlídky "hradu" jsme si dali výborný oběd v místní dobové restauraci Dačický. Pokud vás neobtěžují vyšší ceny a názvy jídel ve stylu "prdelka naší děvečky", jedná se o příjemný lokál s dobrým pivem a kuchyní.;-)

Co dalšího je třeba vědět? Pokud přijedete autem, o víkendu je možné parkovat bezplatně prakticky kdekoli, jediné otevřené obchody jsou ty se suvenýry. Pokud chcete navštívit památky, vyplatí se u pokladny požádat o vstupenku na tři nebo čtyři místa zároveň (oba chrámy, Kostnice, GASK), studenti, děti a důchodci mají slevu. Mimo to je možné navštívit i Kutnohorské podzemí a muzeum hornictví. Kutání tady už oficiálně skončilo, neoficiálně se ale směle pokračuje, protože místní mají osobitý naturel a pořád doufají, že kdesi ve sklepě je zakopaný hrnec stříbra nebo zlata.



Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz