Vzpomínka na dětství

Možná že to je v metodických příručkách. Možná, že se to učí studenti na pedagogických školách. Nebo mají jenom stejný nápad. Každopádně, podobných obrázků je na světě spousta.

Jednou Anička přišla a zavelela - každý tužku nebo tuš a redisku, dneska budeme kreslit hlavy. Ale ne tak ledajaké. Každý nakreslí vlastní hlavu a do ní to, na co myslí.
Ideální práce jak desetileté děti přivést k uvědomění sebe sama...a naučit je základy stavby lebky, které později využijí pro portrét.

Včera jsem seděla na kresbě a podobný obrázek na mě odněkud vykoukl. Hlava a v ní škola, kreslení, televize, hiphop, maminka, morče... A já mám v poslední době hlavu jako balon, pořád na něco myslím, pořád něco řeším, ale sama nevím co. Občas není špatné vzpomenout si na dětství.


 Tak nějak jsem zjistila, že jenom velmi málo myslím na to, co je opravdu důležité. Naopak, hodně často přemýšlím o tom, co vlastně je důležité. Že by nějaká zastydlá puberta?

Na co myslíte vy, když je venku pošmourno a depresivně, všude kolem lítají bacily a čokoláda je v nedohlednu?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz