Jídlo!

Jídlo dělá hezká těla.

A to nejenom dlouhodobě, ale i krátkodobě. Jsou jídla, která se k určitému oblečení nebo situaci moc nehodí.

A možná, že to, co dáváme do sebe, ovlivňuje mínění ostatních skoro tak jako to, co máme na sobě.

Vlastně, vzniká na to mnoho různých projektů, jeden docela sadomasochisticky fotí lidi nad plným talířem, ale před jídlem! Jakoby to, jestli máme raději čokoládovou nebo jahodovou zmrzlinu, jestli preferujeme salát nebo stejk a co si lijeme na hotdog, říkalo něco o naší osobnosti.

A vlastně, jako by národní jídlo říkalo mnoho o tom, jak fungují jeho hlavní jedlíci.

Jak vypadá takový jedlík klobásy?
Asi ji bude mít na tácku, asi s chlebem, možná křen...a bude to jíst rukama, klobása s křupnutím vejde v jeho ústa... No, mi se rozhodně nevybaví štíhlá slečna v módním outfitu...

A co jedlík suši? Hůlkami nabere sousto a dlouhým obloukem ho nese do úst, případně předem namočí do wasabi...

Co milovník svíčkové? Šest knedlíků, ukrojí si kousek, ponoří do omáčky, připíchne kousek masa s brusinkami a nese do pusy, natěšený na chuťový orgasmus...

Nebo takový jedlík pořádného hamburgeru? Houska přes půl talíře, uvnitř karbenátky, zeleninka, majonéza, oběma rukama to stiskne a pokouší se ukousnout...

Jak by asi měl vypadat člověk milující saláty? Vidličkou napichuje drobné křupavé kousky, možná lehce polité dresingem...

Co milovníci špaget? Co ti s langošema, kuřaty s rýží, grilovaným pstruhem, smaženými tvarůžky?

A to jsme se dostali jenom k "hlavním" jídlům. Pak máme celou řadu dezertů, od zmrzlin až po obligátní makronky...u kterých vzhled průměrného uživatele známe poměrně dobře.

I já mám o uživatelích různých pokrmů představy, občas značně idealistické. Ale pokrm si vás prostě přizpůsobí k obrazu svému. Něco se příborem jíst nedá, něco naopak ne bez příboru. A konečně, když je hlad, padají veškeré iluze.

Už nebudu jezdit ze Smíchovského nádraží tak často. Místní maxipárky a pivo v kelímku jsou však kultem. Množství lidí čekající na vlak na Beroun, kravaťáci, slečinky i bezzubé stařenky, všichni olizující kečup z párku silně přesahujícím rohlík. Nejinak maminky s kočárky nebo puberťáci. Sama jsem se tak stravovala mnohokrát. Ale maxipárek z nás udělal jeden druh, myslící na to, jak se nepokydat dírou na opačném konci a dlouhou uzenku za 13kč si náležitě užít.

Jídlo si člověka přizpůsobí. Se sestrou jsem včera byla na obědě, v hamburgrárně kousíček nad zastávkou Husinecká. Nikdy předtím jsem něco takového neměla a čekala jsem to...menší. A zatímco moje štíhloruká sestra sofistikovaného stolování do sebe oběma rukama cpala Elvise, až jí majonéza tekla po prstech, já jsem se do sebe pokoušela vecpat Tower vysoký přes 15cm a zvolila jsem metodu postupného rozebírání. Takže taky to mělo co do činění s hořčicí na rukách. Dívaly jsme se na sebe a pochopily, že hamburgery z nás dělají "americká prasata". Respektive, že to, jak člověk vypadá u jídla, není ani tak chybou jeho, jako jídla. Ani nás nenapadlo, postupně ukrajovat kousky dostupným plastovým příborem. A tak jsme se zasmály, nacpaly a jede se dál. Ale náhodný kolemjdoucí by si asi řekl něco o nenažraných...

Jídlo je prostě zvláštní. Jenom pozorovat, kdo si co dává na rautech. I když jsou všichni značkoví a oblekoví, v jídle se projeví víc. Ženy si například nedávají guláš, žebírka... je to proto, že je to bráno jako chlapské jídlo? Naopak, muži nepostávají u fontány s čokoládou. Je to zženštilé nebo nemají rádi čokoládu?

A co si pomyslíte o slečně, která si dopřává tatarák?

Soudíte někdy podle jídla? Když se vám někdo líbí, sledujete, co si objednává? Měníte s kamarádkami a partnery své chuťové návyky? A jakou zmrzlinu byste si vybrali podle v testu v Bravíčku?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.