Těžká řehole...

Ten den bylo docela zima, poprchávalo a foukalo. Nebylo to ani na šaty s volánkama, ani na balerínky.

A já jsem stála na zastávce tramvaje a na svetříku vhodné barvy se srážely kapky.
Kolem mě chodily holky, kluci, mladí, staří, v silonových bundách s neprofoukavou a nepromokavou úpravou.

Zvedl se vítr a pod sukní se mi zježily všechny chlupy na nohách. Pozorovala jsem ostatní, jak pohodlně fungují v riflích.

Když jsem se podívala na své boty, věděla jsem, že do tohohle počasí jsou nejlepší. Nepromokavé, vysoké, šněrovací, z armyšopu. A pak přes kaluž lehce přeskočila dívčina v barevných adidaskových botaskách.

Nemluvě o těžké tašce na jednom rameni.

Hlavou se mi honila jediná myšlenka.

Kéž bych nebyla něco jako fashhionblogger! Kéž bych neměla mezi těmito lidmi kamarády!
Kéž bych se mohla obléknout přiměřeně příležitosti a počasí!

Vzpomněla jsem si na své botasky, manšestráky a šusťákovku, na roky v jejich starostlivém objetí, a bylo mi smutno. 

Kde jsou ty časy, kdy si každý mohl nosit, co chtěl, a stačilo jenom, aby nesmrděl, nebyl špinavý a roztrhaný. 

....

Když jsem dneska byla nucena v pohodlném oblečení jít do práce (kožený batoh, červené botasky, bootcut manšestráky, tričko), div, že jsem se neplížila podél stěn. Hrozně jsem se za sebe styděla, že nevypadám tak, jak bych měla. Že se courám po centru Prahy a nejsem vůbec fashion, stylish a cool. 

Takže, mí milí vždy dokonalí a fotitelní přátelé, zdvihám na vás prostředník. Nenechám se stresovat. 

I když, možná že už není cesty zpět. Třeba se k mým traumatům (strach z toho že budu tlustá a neúspěšná) už přidalo další - strach, že nebudu vhodně oblečená.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz