Práce nebo hobby?

Mám práci, o které bycho mohla jenom snít.
Má práce je moje hobby. Píšu. Píšu o tom, o čem mě baví psát.
Vidím věci, na které mě baví se dívat.
Setkávám se se zajímavými lidmi.

A přece mě napadá, že bych to měla poslat do kopru.

Je člověk který mi celou tu radost kazí. Tak, jako se kočkám tabletky balí do šunky, on mi naopak, kousky čokolády polévá hořkým krémem plným nepříjemné pachuti.

Když něco chce, křičí. Když něco potřebuju já, mlčí a říká, že je to zbytečnost.
Jenomže zbytečnost, která už někomu byla slíbena, na kterou někdo čeká.

On říká, že jsem líná, neschopná. Netvrdím, že si občas nemyslím totéž, ale ne z toho důvodu, že pracuju méně než 16 hodin denně a potřebuju jíst, spát a budovat vztahy a pečovat o své duševní zdraví.

Práci by prý člověk neměl dělat pro peníze, ale z lásky k věci. Jak krásná myšlenka. Naprosto souhlasím. Ráda pracuju, pomáhám. Bohužel za to moc nechci. Ale abych dělala něco, co je mi krajně nepříjemné a bezplatně, to už je příliš sebeobětování. To už je i na mě moc.

A tak, na jedné straně je láska k činnosti, zodpovědnost vůči úkolu a lidem, které jsem do toho zapletla, myšlenka na budoucí cíle kterých je možné dosáhnout.
A na druhé straně je zvláštní zlost, okořeněná špetkou nenávisti a lžičkou lítosti.

Ani jsem nezačala a už jsem vlastně na odchodu. A je otázka, jestli je lepší zatnout zuby a jít trnitou cestou k nejistému cíli, nebo odbočit, jít jinudy, ale nezraněná.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz