Odporná prasárna

Dneska se nerozepíšu nad něčím příjemně dekadentním, jak by se mohlo zdát. Naopak.
Musím se pozastavit nad něčím, co je tak odporné, až je mi z toho zle.
Dožrala jsem se. 
Tahle fráze, kterou používá moje babička, když dlouho mlčky akceptuje něco, co je proti jejímu přesvědčení, a potom to v jednom okamžiku, se vší její energii, vypustí ven.
Ať už se "dožere" na místní politiky, opilce, škůdce na zahradě či zlobivé králíky, svoje odhodlání dotahuje do konce, za což ji nesmírně obdivuju. Když se babička "dožere", začíná to být trochu drsné.

Já věci do konce dotahovat neumím, o tom by mohla vyprávět obrovská hromada nedodělků v rohu pokoje. A snad, v této věci, je bezpečnější se moc neangažovat.

Dožrala mě totiž lidská vychcanost.
Slovanské národy žijící dlouhodobě v Čechách mají zajímavou vlastnost- kreativní vychcanost.
Jedná se o duševní proces, kdy jedinci hledají a nalézají jakékoli možnosti, jak zneužít důvěry a ochoty ostatních lidí a vydělat na tom co nejvíce. Je až neskutečné, s jakou kreativitou se setkáme s obcházením pravidel, které se dotýkají financí. 

To že jeden z mých bývalých raději lezl kopřivami a křovím, než aby si, za 30kč, koupil lístek na koncert, jsem rozdýchala. To že jiný kamarád mě přesvědčuje, že krást kukuřici z pole je to jediné správné a že když je omezení 10 čokolád na člověka, musí se jít aspoň pětkrát, i kdyby to nikdo nežral, protože "přece jim to nenecháme", beru jako duševní vadu jedince. Zvykla jsem si na to, že na vernisáže se běžně chodí kvůli welcome drinku, že díla jsou oproti tomu nezajímavá. Rozumím tomu, že fotografové nechají modelku podepsat smlouvu, aby pracovala zadarmo, a fotky pak prodávají.

Dokonce si už neodplivnu, když vidím na jobsech inzerát typu "dobře vám zaplatíme za to, že budete lidem prodávat naše charitativní blbinky". Přestože silně odolávám tomu, zastavovat se s prodejci, přes které na frekventovaných místech v Praze, není možné proniknout, a vysvětlovat jim, že ty prachy které za postávání dostávají, měla firma raději vrazit na tu charitu.
Odolávám chuti fyzicky zaútočit na jedince, kteří už rok žebrají na Hlaváku na jízdenku, vždycky se stejnou historkou a jsou uražení, když jim ty peníze na fet nedám. (Kapitola sama o sobě. Jeden švidravý pán už mě zastavil čtyřikrát. Poprvé jsem byla tak blbá, že jsem mu dala a to ještě relativně dost peněz. Teď nevím, jestli se ho nezeptat, jak tehdy do té Olomouce dojel...)

Ale teď to je jiné kafe. Určitě všichni víte, že některé skvělé modelingové agentury pořádají pro adeptky na modelky speciální kurzy, kde se holky naučí jak chodit po mole (blbost, pokaždé je jiná choreografie), jak se líčit a česat (blbost, od toho je vizážista a kadeřník), jak se oblékat podle barevné typologie (!!!) a jak jíst a cvičit (...). A za účast a zaplacení takového kurzu, který stojí nemálo, dostanou ještě nafocený tzv. book. (Další blbost. V portfoliu má být ideálně každá fotka jiná, od někoho jiného, nejlépe stránky z časopisů... dát tisíce za příšerné obrázky od místního cvakálka, na batikovaném pozadí je naivita nejvyššího stupně). O tom, že je zbytečné tohle podstupovat, se ví. O tom, že je to zlo, prasárna, že nikdy by se nemělo agentuře nic platit (A dokonce ani v Agátamodels), se ví. A přesto se do podobných kurzů přihlašují další a další slečny, které mají v modelingu šance asi jako moje středoškolská třídní v přechodu, a platí a platí. O to hůře, že vznikají nové a nové podobné kurzy a společnosti. Proč o tom píšu? Protože můj známý si podobnou prasárnu právě otevřel a už se těší, jak se mu budou sypat penízky. A mi se chce blít.

A není to jenom modeling. Kdo neznáte tuhle novou fintu, jste pěkně zastaralí. Až budete někdy něco organizovat, a nebudete na to mít dost peněz, ale nebudete chtít slevit z nároků, prohlašte to za charitativní akci. Pozvěte zástupce nějaké organizace pro děti nebo zvířata (Ideálně takové, která za peníze zaměstnává pouliční prodejce blbostí.) a to samo by mělo stačit, aby všichni dřeli jako koně a nic za to nemohli chtít. Ono je totiž přece nemorální, chtít peníze, když všichni dělají zadarmo, když to jde na charitu, na opuštěné psy... Ve skutečnosti na charitu nejde skoro nic, zato někdo má benefit z reklamy...
Podobný scénář můžete aplikovat třeba na narozeninovou párty, na cokoli, třeba na stavbu domu, udržbu zahrady...

Jsem rozčílená.
Mám nějakou výchovu, jsem naučená být hodná, ochotná, pomoct. Snažím se dělat věci, jak nejlépe to jde, snažím se chápat pohnutky jiných lidí a jejich problémy. A tak se mě všichni snaží ojebat, vizážistka chce prachy za to, že použila na nehonorovaném focení můj lak a modelkám udělala kolem očí černé monokly a natupírovala vlasy…

Jaké máte zkušenosti vy? Co vám přijde "už" nemorální a co je ještě v pohodě? Jste "ti blbí" nebo "ti chytří"?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz