Druhá derivace - nová uniforma

 Na Cakebreak jsem se relativně pečlivě oblékla. Dlouhá skládaná sukně, černá halenka, vysoké šněrovací boty, plandavý svetr, dokonce jsem se i nalíčila. Chtěla jsem prezentovat svůj oblíbený styl, do kterého se postupně dostávám, který miluju, který je právě tak nenápadný, umělecký, jednoduchý a provokativní, jako jsem já.

Těšila jsem se, že budu potkávat osobité lidi, pro ně jsem vybrala věci na prodej. Aby našel svůj kousek metalista, "studentka", milovníci vintage i elegantní módy.
Těšila jsem se na různorodou směsici, zábavné a kreativní týpky s vysokou dávkou tolerance.
Zvala jsem všechny lidi kolem sebe, ať se přijdou podívat, že to bude super.

A oni odcházeli znechuceni. Znechuceni uniformitou. Dojmy mojí kamarádky a spolupracovnice Marcel si můžete přečíst TADY. Můj muž jednoznačně souhlasil, na jeho fotkách nejsou žádní lidé, kteří by ho zaujali.

Jen málo z těch nejhodnotnějších kousků se prodalo. Jen málo lidí bylo zajímavých a jiných.
Evička, v bílé skládané sukni, jednoduchém tílku, s hnědým páskem a zlatým náhrdelníkem. Ženskost a punk v jednom.
Známá Simona, reportérka internetové TV, v zářivě modrých šifonových šatech. Vintage ženskost.
Dáma v béžových propínacích šatech a kotníkových teniskách, s potetovanými pažemi - zřejmě šéfredaktorka Elle.cz. Rocková ženskost.
Teruna. Indie ženskost.
Eva Schön. Extravagantně klasická ženskost.
Dvě umírněné metalistky. Dokonale sladěná slečna, v rejoice-etno stylu. Slečna ve stylu "studentka" v sukni a tričku a saku, s látkovou kabelkou.

A potom uniformní dav. Dav holek s hovínkem na hlavě/rozpuštěnými vlasy a čelenkou/s blond vlasy s patkou a podholením. Dav holek v černých punčocháčích, květovaných sukýnkách, vytahaných tílkách nebo květovaných/volánových šatečkách. Stovky noh v oxfordkách/kotníkových oxfordkách/placatých sandálech. Tetování peří, náramky, řetízkové náhrdelníky. A pánové s kudrnatým čírem, ve slimkách a košili, hubení.

Neříkám, že holky, kterých jsem si všimla, by vždycky stály za vyfocení a vždycky obstály na lookbooku. Ale na tom místě byly své a originální. Bylo na nich vidět, že outfity řeší, oblečení si vybírají poctivě. V davu svítily.
 A dav se topil v šedi. Dav jedinců, kteří by, sami o sobě, snad byli považováni za originály, kteří jsou svými přáteli považováni za dokonale stylové. 
Kdoví, třeba by všichni z nich měli z fleku blog s vysokou čteností, kdyby zveřejnili pár fotek....

Nalijme si čistého vína. Kolik z lidí, kteří jsou obdivováni pro svůj styl, ho skutečně má obdivuhodný? Kolik z nich se liší od toho, co je dáno za módní lookbookem a "inspiračními" blogy?
Občas mám pocit, jakoby se jednalo jenom o další subkulturu. Ale na rozdíl třeba od punkové nebo metalové, se členové neliší ani nášivkami a oblíbenými kapelami.

Vím, mít vlastní styl, najít ho a obhájit ho, není nic snadného. Kdyby to snadné bylo, neměla bych na Cakebreaku co prodávat. Neměla bych metalové trička, punkovou tašku, vintage květované šaty, manšestrové sukně, ala rejoice kraťasy ani wedges. 

Ale pokud se někdo schovává za rádoby fashion subkulturu, bez toho, aby si našel svou vlastní polohu, vyjádřil osobitost a zároveň opovrhuje všemi, kteří jeho subkulturu nevyznávají, je něco špatně. Trochu to připomíná subkulturu krajní pravice...

Oblečení je, bohužel, velmi důležité. Ale důležitější je, naštěstí, to co je pod ním.
Rozum, tolerance, úcta.

Vlastnosti, které v jejím snažení podpoří stejně tak vyznavačku růžové a flitrů, jako vyznavačku gothic.

Ano, jedna věc je estetika, logičnost, praktičnost a kulturní zvyklosti. Ale pokud jsme tak daleko, že uznáváme, že jiné národy mají jiné estetiky, že neodsuzujeme různé záměrné tělesné deformace u přírodních národů, měli bychom uznávat i jiné estetiky v rámci společnosti.

Neskloním hlavu před přetékajícími špeky, malým oblečením, špinavým lezoucím prádlem či zápachem a znaky nemoci těla, které jsou vystavovány světu. Ale obdivuju Viktorku, technařku s ostrůvkem zelených dredů, růžovou ofinou a vyholeným obočím, která nenosí jiné barvy než neonové, jiné kalhoty než zvonové na rukách potítka a v uších tunely.

Co si o tom myslíte vy? Máte pochopení pro lidi oblečené jinak, než jste vy, pro lidi, vyznávající jiných styl než vyznává vaše subkultura? Máte svůj styl, který se sice občas nepochopen, ale stojíte si za ním? Máte odvahu být jiní a tolerantní?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.