Český pohled

Opravdu je to tak hrozné a lokální, nebo si za to můžeme tak trochu sami?

Poslední dobou proběhla blogy tsunami na otevřeném moři. Hladina se jenom trochu zčeřila něčím, o čem víme, že tady je a co na nás, individuálně, dopadá s nebývalou tvrdostí.

Češi blbě čumí! 

Stačí, aby po ulici šel někdo v jiném oblečení než riflích a tričku s obrázkem, a už se stává terčem nevrlých pohledů.

Ale je to pravda? Opravdu Češi blbě a nenávistně čumí na lidi, kteří nenosí aktuální lidový kroj?

Tuto otázku se pokusím zodpovědět pomocí zážitků a postřehů z poslední doby.

1) Kdo že tady čumí?!

Včera jsem jela do Prahy, kolem osmí vlakem na Smíchov a pak dále do centra metrem. Čekalo mě posezení u vína s jednou skvělou slečnou, přespání mimo domov a na druhý den produkce editorialu. A tak, protože jsem nemohla být moc ani málo chic, oblékla jsem tílko, svetry, dlouhou sukni a všechno to upravila do požadovaného tvaru pomocí zicherek a broží. Šedá, černá, gumové baleríny, oranžová hlava a natěšený výraz udělaly své. Ve vlaku seděla skupinka mladých Rusek a všechny se na mě podívaly, sjely mě do hlavy k patě pohledem a nakonec se potutelně usmály. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Je to dobré? Špatné?

A pak jsem vystoupila z vlaku a přede mnou šla slečna. Mladinká, štíhlounká. Kotníkové šněrovací černé boty na masivním podpatku, černé štrample, černá kožená bundička, černé šaty ze Zary ( s nabíranou sukní, mini) a rudé psaníčko, taktéž ze Zary. Husté tmavé vlasy měla stažené do lehce pocuchaného ohonu, a k decentnímu nalíčení z něžného obličeje zářily rudé rty. Byla nádherná. Dívat se na ni bylo jako dívat se na dokonalý obraz. A tak jsem se dívala. Co víc, možná i zírala. A slečna, která v útlých zádech cítila nejen můj pohled, se dala na útěk. Zrychlila krok, seběhla do metra, tam opět vzbudila pozornost a tak se přitiskla ke sloupu a tvářila se nenápadně. Na jiném konci nástupiště čekala jiná slečna v šatech, balerínách a světlém baloňáku. Když si všimla, že se na ni dívám, taktéž začala prchat. Jenomže...copak to jde, nedívat se na skvěle oblečené lidi? Krása a originalita, zajímavost, přitahují naše pohledy. To co je zajímavé nebo hezké prostě funguje. A lidi se rádi podívají, zkrátí si čas čekání na prostředek MHD.
Nevím jak vy, ale já čumím. Valím bulvy. Ráda!


2) Superkyselé bonpari aneb kyselé české ksychty
Pokračovala jsem metrem. Učesaná, lehce zajímavá. A lidi se dívali. Nejvíce jedna paní. Systematicky mě propichovala pohledem a usilovně se na mě mračila. Chvíli jsem se snažila tvářit se, že o ní nevím, ale pak jsem to nevydržela, prohlédla jsem si ji a zjistila zajímavou věc. Ta paní se, stejně jako většina lidí v metru, mračila a šklebila nevědomky. Mračila se do tmy v tunelu, mračila se na svůj mobil...a když zvedla oči, a všimla si mě a já jsem ji zaujala jako kratochvíle, zacukalo jí obočí, čelo se mírně rozjasnilo, ale šklebící se ústa zůstala. Ona se dívala se zájmem. Ne s opovržením. Jenom tak nějak...už se asi neumí tvářit optimisticky, příjemně.
Až pojedete příště MHD nebo půjdete po ulici, schválně si všimněte obličejů lidí. Jako by byli zavření ve svých vlastních zamračených akvárcích, dívají se do země a přežívají. Ale zkuste se na ně usmát. Akvárka se budou pomalu rozsypávat ... a bude všem lépe :-)

3) Líná huba...
Když jsem dneska jela z téměř 24 hodinového tour de praha, na Smíchově si proti mě sedla paní. Mohlo jí být docela přes šedesát, nebyla hubená. Ale vlasy měla nabarvené na rezavo a ... nádherně upravené nehty.
 Měla je nalakované na "Prada" oranžovou, pečlivě opilované, ale hlavně, ta barva! Nemohla jsem nezírat na její ruce. A tak jsem to udělala ještě lepším. Naklonila jsem se k ní a ty nehty jí s úsměvem pochválila. Paní z neutrálního/lehce šklebivého výrazu přešla do úsměvu, poděkovala a přidala, že si je lakovala dneska ráno, že tu barvu miluje a nemůže mít jinou, ani o kousek tmavší nebo světlejší. A cesta ubíhala o to příjemněji.


Možná že to je tím, že úsměv je nakažlivý a slečna Irena, skvělá maskérka, je bacilonosič. Usmívá se dokonce i ve spánku. Život bere s lehkostí, i když spí třeba jenom pár hodin denně... A tak se, po těch hodinách s ní, usmívám taky.
Nevím jak vy. Nemyslím si, že by se český lid stavěl negativně k hezkému zevnějšku. Jenom prostě, není schopen vyjádřit své emoce.

Jak to vnímáte vy? Otočíte se rádi za dobře oblečeným/vypadajícím jedincem? Zíráte? A jaký u toho máte výraz? Chválíte lidem to, co jim sluší? A setkali jste se někdy s takovými věcmi coby "pozorovaný"?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz