"To by mě zajímalo, kdo je ten konzument?"

Řekla stylistka a modelka v jedné osobě, při pohledu na první skupinu modelů.

Byl čtvrteční večer, venku mrzlo, až praštělo a na obloze ani mráček. Ideální den na nějakou tu high-fashion událost.

A tak, i když toho večera probíhala v podstatě dotočná našeho dvd počinu, z lásky k módě, přátelům a dobrodružství, vypravila jsem se nejdříve na módní přehlídku na Žižkovské věži. Znělo to lákavě. Od sedmi hodin, zajímavé místo, poměrně levný vstup...a slíbená účast bloggerů, fotografů a jiných kreativců. Prostě zvědavost zvítězila nad zdravým rozumem.

Doma jsem poměrně dlouho řešila, co si obléknout. Taková událost! Určitě se tam sejdou ti nejvíce in lidé, bloggeři, studenti, novináři...lámala jsem si hlavu na s výběrem outfitu a řešila každý detail, včetně toho, jestli se budu přezouvat do lodiček, nebo ne. Nějaký rozumný kompromis mezi maximální fashion a kreativitou a mezi minimalismem vhodným pro klubové párty s velkým množstvím alkoholu. (Noc byla opravdu velmi dlouhá.)

Spěchala jsem, abych na místě byla včas, aby všechno klaplo a počítala s tím, že takhle luxusní přehlídka začne s minimálním zpožděním a co víc, když dorazím chvíli před začátkem, všichni už budou dávno sedět na svých místech s welcomedrinky v jemných ručkách. V metru jsem se setkala s Loli a v kožíškách jsme spěchaly k vysílači. Není na kožich moc teplo? Říkala jsem si ještě chvíli před tím, než jsem objevila vchod.
Odpověď přišla v zápětí. Kdeže. Od vstupu se táhla dlouhá fronta do mrazivého a větrného večera.

Jako exoti jsme stáli v českým-způsobem-společensky-oděném davu. O mě nic, klubové oblečení dělalo svou službu, ale chudák Loli, ve svých růžových botách, unavená po castinzích a práci, toho měla docela dost. Nakonec jsme se dosunuli ke vstupu. Nejprve se člověk musel probojovat k slečně v pokladně. Loli, reportérka, měla zajištěného volňáska, já, anonym, jsem slečně vysolila 80 korun, obdržela lístek a mohlo se přejít dál. K turniketu. Stroj sežral lístek, otočil se a další krok byl za mnou. Byly jsme už docela otrávené. Paní v improvizované šatně vybírala poplatek a tak jsme, jako správné hvězdy, zůstaly v kožešinách a vyjely výtahem do nebeských výšin.

A nevěděly kam dál.

Prostory ve střední části vysílače vypadají asi tak, že uprostřed je bar a ze tří stran na něj navazují dvě vyhlídky a výtahy. Byly jsme, stejně jako zjevně i jiní návštěvníci, lehce zmatení. Kam jít? Co dělat?
Naštěstí, hned zkraje stála hosteska, jedna z mých oblíbených "fotomodelek" (úžasná nestydlivá holka) v stříbrném kostýmku. Překvapeně jsme se pozdravily, nabídla nám slevu na samoopalovací nástřik. (Loli se chytla za obličej "Och bože, jen to ne!" "Jsme hrdé na svoji alabastrovou pleť!" smály jsme se a postoupily o kousek dál, kde pán vydával welcomedrinky frisco. "Je nějaký rozdíl mezi tímhle a tím, co je na něm napsáno dry?" "Já vůbec nevím, já to jenom rozdávám." No, ok, popadly jsme po skleničce s brčkem a vydaly se prozkoumat terén.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz