Ošklivý, ošklivý kluk!

Už to je více než týden, co jsem si užila senzační den s ženami (a muži) mého srdce.

S Alicí a Oks jsme se setkaly/i u koně, v jedenáct, a hned bylo jasné, že jsme naladěné na jednu notu. Na černočervenou notu. A že nejsme žádné zazobané slečinky, dopřály jsme si luxusní oběd v bufetové jídelně.

Oks se velmi divila, jak je možné, že jím...a já jsem měla tendenci sníst úplně všechno, co jsem viděla, nejenom svoje brynzové halušky, ale i Oksančino exotické jídlo a Alicin květák. A pak jsme diskutovaly/i o takových těch blggeřích věcech, co se tak na srazíčkách řeší. (Problém časové preference, novodobou historii Ruska, český zdravotní systém a konečně, demokracii jako takovou ... Jestli se ptáte co z toho vypadlo? Demokracie je v podstatě mrtvá. Stejná utopie jako komunismus nebo socialismus. Skutečná demokracie neexistuje jinde než v představách...)

Dost vážných věcí. Čekalo nás další příjemné setkání. Chvilku jsme zabili okukováním knížek (a každá jsem si udělaly malou radost) a v knihkupectví se ukázalo, kam asi bude naše setkání směřovat.

"Když ti ukážu kozy, koupíš mi tu knihu o Valentinovi?" 

Ale to už se čas krátil a, i když ne poprvé, přesto jsme nesměle otevíraly/i těžké mřížové dveře, co se zavírají samy. Bála jsem se. Ale nebylo čeho a tak přišlo to, na co jsem se těšila nejvíce. Usadily/i jsme se v showroomu, povídaly/i a já jsem do sebe soukala jeden čokoládový zákusek za druhým.
(Nějak jsem v poslední době šíleně zaměřená na jídlo. Kdyby jste mě potřebovali někam nalákat, doporučuju použít podobnou fintu, jako se používá na vylákání morčete z prostoru pod vanou. V dostatečných rozestupech předemě naklást dobroty.) 

A pak dorazil i Vítěslav, zkoušeli jsem parády...já jsem zkoušela dvoje bílé šaty a byly tak nádherné, že mi bylo stydno si je syslit. A bylo to fajn.
Tři holky polonahé ve skladu. Respektive dvě holky polonahé ve skladu, ("Ukaž kozy") Tady totiž přichází to nejdůležitější z celého dne. Zatímco moje prsa už viděl snad celý svět (minimálně čtenáři Instinktu) a pokud někdo ještě řekne, že Alice není štíhlá, tak si to s ním půjdu vyřídit osobně, Oks se převlákala tak tajně, že jsem o tom ani nevěděli. Ne, neukázala, potvora. A tak nám to došlo. (Důvod proč všude dávám i to i.)

Oks je kluk. Ten anonym to skvěle odhadl.
"V podprsence má srolované ponožky a pindíka mezi půlkama."

A to už dorazila Agnes, sbalili jsme si poklady, venku čekala Boo a ještě jedna bloggeří slečna a po točitých schodech jsme se vydrápaly do Čítárny v Jindřišské. A seděly/i, popíjely/i džusy a povídaly/i o všem možném i nemožném. Bylo to super.

A ještě lepší bylo to, že když jsem nakonec jela metrem, potkala jsem tuhle slečnu. Není z Prahy, nikdy jsem ji neviděla předtím. Ale její blog sleduju a ty boty, ty jsou prostě kultovní. Nakonec jsme si skvěle popovídaly.

A aby Oks nebylo líto, že jsme odhalily její tajemství, taky se vám s něčím svěřím.

Miluju krásné slečny. 
Protože jsem ošklivý chlap. 


 (Ps: Vždycky jsem chtěla být zarostlý dobrodruh, toulající se v lesích. Moje postavy ve hrách byly mužského pohlaví. Miluju práci rukama, tahání těžkých věcí a podobně. Je škoda že po městě nemůžu chodit "neoholená")

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.