Mula....

A tak to teda začalo na ostro.

Úkol: přinést domů co nejvíce oblečení a bot ve velikosti 40

Poctivě jsem se připravila.

a) makeup - Obvykle se nelíčím, ale když je třeba "jít do práce", lenost jde stranou. Krém, korektor, makeup, pudr, tužka, řasenka, nenápadná rtěnka. Tvářenku nepoužívám a rtěnka nenápadná proto, abych moc nebudila pozornost.

b) vlasy - Umýt, vyfoukat, sepnout do "koupelnového drdolu" bez pěšinky. Obvykle to nosím jinak, ale když chci zapadnout do davu, musím se přizpůsobit. Samozřejmě, mohla bych si nechat vlasy rozpuštěné, ale to by se mi motaly pod uši tašky - nic příjemného.

c) oblečení - Kreativní, nenápadné, módní = šedá + černá. Kabátek, který se vejde do kabelky, svetry, pohodlné kalhoty a hlavně pohodlné boty. Vintage Prada vítezí.

d) výbava - do kabely se mi podařilo nacpat: krejčovský metr, termoska s vodou, bloček s nákresy a seznamy oblečení a mírami modelek, složku se smlouvami, diář, peněženku, kapesníčky, myslityčku a hlavně, velkou modrou tašku Ikea, typ se zipem a popruhy, který je možno nosit i jako batoh.

Mohla jsem vyrazit. Toho dne jsem dlouho spala a zároveň slíbila muži společnou obědo-večeři v 15 hodin a tak zvítězilo praktično nad poetičnem. Na celou akci stačily tři hodiny.

Ne že bych byla úplně slabá, ale jsem poměrně líná a pokud nemusím s taškama chodit kdovíjak daleko, jsem raději. Místo procházky Prahou zvítězilo pohodlí, metrem z Hlaváku jsem se svezla na Pankrác a vstoupila do "chrámu nakupování".

Aby jste tomu rozuměli, ne, nejsem otrlá a sebevědomá hvězda která vstoupí do butiku a "křičí" "tady jsem". Mám spíše tendence se plížit podél stěn a jenom díky Zaře na Příkopech a jejich prudkým prodavačkám a slídivé ochrance jsem se s tím jakžtakž naučila bojovat. Z předešlého dne jsem měla vytipované obchody, kousky a velikosti, pro které "jsem si přišla" a na které jsem měla vybranou hotovost. (Buy and Return)...a potom tady byly i obchody, kde by něco mohlo být, ale nic konkrétního jsem si nepředstavovala.

Takticky jsem se tedy vydala nejdříve tam.
Coby zazobaná chic zákaznice jsem se procházela mezi regály (V dopoledních hodinách chodí do nákupních center jenom stylisti nebo manželky a milenky bohatých mužů.) a prohlížela, co mají hezkého.
V "neplánovaných" obchodech se neobjevilo nic nového, takže jsem pokračovala do "plánovaných".
Elegantní nástup na scénu, ukořistění vybraného kousku, v kabince kontrola děr, nití, ušmudlaností a přeměření metrem, vítězoslavný postup k pokladně. Prodavačky se dopoledne nudí, takže mě vítají tak širokými úsměvy, že kdyby měly dokonale vyleštěné zuby, potřebovala bych sluneční brýle. Podávám zboží, na pokladně blikne trojmístná cifra. Přijde na placení, a když už má slečna moje peníze v ruce, nahodím "pohled chlupatého zvířátka" a nevinnou otázku: "Víte, kdyby mi to náhodou neladilo k té kabelce/botám/kalhotám ke kterým to kupuju, je možné to vyměnit nebo vrátit?" Prodavačky mě mile ujistí, že určitě, že to není žádný problém, podají mi tašku a já zářící kráčím ven z butiku.

Když jsem "nakoupila" co je třeba, přišla chvíle pro větší břemena. Boty. Jenom pro jistotu jsem otestovala Humanic. Boty tam mají estetické a hlavně, s "podpatky na focení". Předtím jsem zkoušela psát email na vedení a i když mi nikdo nepodepsal, už jsem tam kdysi půjčovala boty na přehlídku a doufala jsem, že by "to" třeba šlo. Vybalila jsem tedy na paní prodavačku svůj požadavek, ta vysílačkou zavolala vedoucí obchodu. Po zdvořilostních frázích mi předala kontakt na jejich PR, kterému mám napsat email se všemi informacemi a on že pak zavolá do obchodu a půjčí mi, cokoli budu chtít. Byla velmi milá, ale ochota je k ničemu, když focení je v podstatě na druhý den. (Předpokládám, že PR moc o víkendu nepracují.)
Nezbylo než se spolehnout na už domluvené půjčení v Mixeru. Předložila jsem smlouvu, email od PR a vrhla se na výběr. No, co vám budu říkat. Bylo to složité, ale nakonec jsem do Ikeatašky zapla 8 krabic s botičkami a odebrala se směrem metro.

A pak mě napadlo, když jsem naproti Mixeru viděla obchod s bižuterií, zastavit se i tam, podívat se na slevněné doplňky…a když už jsem platila, zkusila jsem to. "Mohla bych se zeptat, je možné u vás půjčovat doplňky na focení do časopisu?" "Víte, my tohle moc neděláme, nám to hrozně brzdí prodej, máme rychloobrátkové zboží" "Já bych to vrátila v úterý, hned po focení""A už jste u nás půjčovala?""Ne." Pípla jsem, ale slečně jsem asi byla sympatická a tak jsem si vybrala cingrlátka, dostala jsem je krásně zabalená a s pocitem štěstí jsem odtančila na metro, vlak a domů.

Nebýt mírných problémů s přepravou tašky s botama, hodnotila bych to na jedničku.
Neměla jsem všechno, ale kolébala mě představa, že v pondělí fotíme až večer a na případné shánění ještě bude čas.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.