Hledá se domorodý nosič...

Vybavená představou a neumělými nákresky, měla jsem vyrazit do města.
To co je pro stylistu profesionála nebo zapáleného milovníka módy téměř nadbytečné, je pro studenta/pracujícího/ženu v domácnosti/////stylistu nutností.
Nejprve je potřeba dobře vědět co mají, co nemají a kde mají to, co mají ... a jestli to půjčí nebo nedají z ruky.
Možná že je příjemné, courat po obchodech okukovat co kde mají a v případě zájmu to odnést k pokladně ... ale praktikovatelné je to jen s domorodým nosičem v patách.

Naštěstí mě z osamělého nervózního pobíhání po obchodech vysvobodila moje sestra s tím, že dokud jsou slevy, potřebuje něco na sebe. Pohodlná obuv, nenápadný makeup, chic oblečení a jde se na to. Před setkáním jsem ještě zaběhla do školy a naše tour de shop mohla začít. Kompromis mezi levným a slevněným a použitelným pro focení.

První, pro mě významnou, zastávkou se stalo CA na Václaváku. Dvoupatrový obchod relativně málo navštěvovaný fashionisty, nicméně použitelné, kvalitní a občas i výjimečné kousky, se tady najdou. Sestra si vybrala pletené šaty, a když už došlo na placení, zeptala jsem se pána u pokladny, jak že to mají s půjčováním. "Ale ano, samozřejmě, půjčujeme všechno, spodní prádlo i zlevněné věci." "A smlouvu musím mít vlastní nebo máte svoje?" "Nic nepotřebujete, my tady máme." Zablýsklo se mi v očích, slušně jsem poděkovala a rozhodla se využít příležitosti - přítomnosti domorodého nosiče - sestry. Vybrala jsem "pár" kousků, které se hodily, a donesla je k "Clockhouse" pokladně, kde se tyto formality vyřizují. Po několika minutách čekání přišla "pani vedoucí", tmavá středněvěká krasavice s velikostí 34. Po úvodním milém "Co si přejete?" jí úsměv zkysnul. "Smlouvu!" Zavelela. "Omlouvám se, ale pan vedle mě informoval, že vlastní smlouvu nepotřebuji. Je to nějaký problém?" Z paní vypadlo useknuté "NE!" a začala zpracovávat můj požadavek. Už jste někdy viděli nas... řeznici? Jak tříská s masem o pult, vytrhává šuplík z pokladny a háže salám do papíru? Tak si tu představu aplikujte na vedoucí prodavačku oddělení s oblečením. Nakonec vyškubla smlouvu z šanonu, vrazila ji přede mě, hodila mi propisku, věci nacpala do tašky, kterou mi mrskla přes pult a zavrčela něco ve smyslu "Děkuji, zpátky doneste smlouvu." takovým tónem, jako by mi chtěla pokousat kotníky. Opravdu jsem nevěděla, jestli se smát nebo se urazit. Díky Staropramenu za umožnění komunikace s řeznicema, prodavačkama potravin a provozníma Ostravských nonstopů. Cukaly mi koutky.

Další zastávka? HM. Óchala a áchala jsem nad vystaveným zbožím, snažila se dovolat slečnám které ten den měly jít do showroomu a proklínala sebe sama, že jsem tak blbá, že jsem se nezeptala tam. V HM měli přesně to, co jsem potřebovala. Jenomže půjčuje jenom showroom a od prosince platí, že peníze vám sice vrátí, ale na dárkovou kartu. A bohužel, nejsem si jistá, jestli můj domácí přijímá nájem na dárkových kartách.

Vítejte v Promodu. "Ano, jistě půjčujeme na focení, ale jen aktuální kolekci." Usmívala se slečna prodavačka. Sestři byla spokojená, objevila "skoro zadarmo" manšestrákové šortky ve své oblíbené barvě, a sice ne velikosti, ale tu třeba budou mít v jiném Promodu. Já jsem byla spokojená méně. Jarní kolekce je krásná, něžná, příjemná ... přesně taková jakou jsem nepotřebovala, přesný opak slev.

Mango. Elegance, krása. "No, víte, my půjčujeme jenom stylistům, které máme na seznamu. Ale zkuste přinést na CD svoje portfolio, my ho pošleme supervizorovi, a pokud se bude líbit, ozveme se vám a bude ti moct taky půjčovat. Zatím to kupte a pak to vrátíte. Tak to dělají všichni." Slušně jsem poděkovala, a vytipované kousky si i s cenou zapsala. Pozdější pohled na účet mě utvrdil v tom, že část oblečení bude muset být "vintage". Na to, abych nakoupila všechny outfity, prostě nemám.

Zastavily jsme se ještě v HM na Příkopech (Ok, domácí asi kartičky nebere, ale třeba bych pak mohla celou rodinu na narozeniny a svátky zásobit oblečením.), v Zaře (Stojí mi to za ty nervy?) a v Palladiu jsme prošly Topshop a pár obchodů a na konec se, unavené, s bolavýma nohama, rozešly. Po letmém nakouknutí do obchodů mi bylo jasné, že buď budu muset přepracovat koncept focení, nebo přijde na řadu improvizace.

Na pátek, kdy jsem si vzala volno z práce, abych to všechno stihla, jsem se netěšila.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz