Ta moje zahrádka


...proč vlastně píšu takové blbosti? Klasický příklad autoterapie.
Za poslední rok jsem si totiž ten můj trávníček tak parádně pohnojila, a zanedbala v jiných směrech, že z původní přehledné plochy se stala divoká buš.

A i kdybych nebrala poslední rok (a že jsem na sebe byla pyšná, když jsem měřila v továrně časy, urvala rekordních 52 kreditů nebo se nastěhovala s mužem do "vlastního"), i jenom poslední půlrok by možná jedinci méně citlivému než já, podlomil kolena.
Našla jsem si dlouhodobou brigádu, kam jsem musela dělat přijímací pohovor a která mi zajistila nezvyklý příval peněz (a nezvyklý nedostatek času).
Moje fotky vyšly v Respektu, na Fashionweekendu mě vycvakla Tonbo, seznámila jsem se s Michalem. Párty v showroomu HM, seznámení s bloggery, Magda Marnell, Mdls.cz párty ...

Logicky muselo přijít vystřízlivění. Zatímco jsem se z okna s potěšením dívala jak se mi to zelená, v trávě se namnožil plevel, zabydleli slimáci, přerostla, prořídla...

Před Vánocemi "přišlo sucho" a já jsem si konečně všimla, že něco není v pořádku. Takže nejdříve klasická kosa - konec semestru, typické zjištění "Tak ty sis myslela, že školu zvládáš a je v pohodě? Opravdu?". Pak přišla na řadu motorová sekačka na vysoký pokos. "Tak ty sis myslela, že tvůj blog za něco stojí? Že ti jako pozvání na Blogger meeting něco naznačuje?". Motorová sekačka na malou výšku: "Ty sis myslela, že nejsi ošklivá a blbá? Podívej se na sebe, nic neděláš, nic nestíháš a ještě vypadáš příšerně." (Vlasy mastící se do dvou hodin po umytí, beďary, kruhy pod očima, to už tady dlouho nebylo.) Co ještě chybí? Á, stébla, které odolala! A tak jsem s přičinlivostí sobě vlastní vzala manikůrní nůžky a fanaticky se vrhla do úprav. "Podívej, tady ta slečna, je mladší a stokrát šikovnější. A jiná, školu má jednoduchou a vydělává mnohem víc co ty. A tahle má lepší fotky, tahle hezčí nohy, tahle umí lépe anglicky... Vidíš to? Jsi NULA!"
Nakonec přišel závěr. Těžký válec slabší depky spojené s bolestí hlavy a pocitem bezmoci to zarovnal.

Když vidím tu paseku a tatrovku odvážející do dáli korbu plnou rostlinné hmoty, mám chuť se zvednout, odejít a jinde a jinak začít znova. Jenomže ze svého života člověk nezmizí.
Včera jsem ze zkoušky dostala jedničku, ani to dnešní ekonomicko-anglické peklo nebylo tak hrozné - na zažloutlou spoušť padají první kapky. Ale práci není konec. Je třeba vytrhat plevel, vykopat hluboké kořeny bodláků a pampelišek, vytahat šlahouny kopřiv. Hrozně bych si přála mít úhledný pažit člověka, který zná své možnosti, využívá je, ale nechlubí se a nepřerůstá. Beru, sekat, sekat, sekat, zalévat, zalévat, hnojit, válcovat... Ale jak určit optimální rozlohu? Jak určit kdy sekat, na jakou výšku, jak moc hnojit a hlavně, co úplně vyeliminovat? (Prosím, vím, že bodláčí v trávě nemá co dělat, ale co takové sedmikrásky? Alespoň něco nelogického, zasněného, hezkého, citlivého...? A co pampelišky? A co svlačec? ... A ani ten bodlák není tak špatný, ne?)
Nakonec jsem usoudila, že potřebuju zahradníka. Někoho kdo bude rozumět věci, občas mě zkontroluje a řekne "Hele, holka, já chápu že se ti nechce, ale vyber si, buď budeš ... nebo budeš ..., takže doporučuju zatnout zuby a dělat ... místo ..."
Vím, že rozhodnutí za mě nikdo neudělá. Ale věřím, že zeptat se na cestu není takový průšvih.

Tedy:


Hledá se zahradník/zahradnice (kouč)

Požadavky:
- estetické cítění (aby mohl kritizovat moje vizuálno)
- orientace a zkušenosti v oboru (žurnalistika, oblékání... prostě aby uměl poradit co dělat a co nedělat)
- ostrý úsudek a jazyk (aby mohl seříznout všechno co přečnívá)
- dostupnost alespoň jednou týdně (aby slyšel, až budu volat o pomoc)

Nabízím:
- úctu obdiv a poslušnost
- náhled do nejtajnějších koutů mé zahrady
- přiměřenou finanční odměnu na základě dohody (v rámci mých možností)
Co by se mi líbilo, ale nevyžaduju:
- příjemnou povahu (když na mě nebudete moc křičet, budu ráda, ale zvládnu i pevnou ruku)
- aspoň stejný level jako mám já (stačí v něčem, třeba i v něčem co neumím)
- možnost setkat se osobně (přestože stačí i virtuální komunikace)

Prosím všechny myslitelné uchazeče o místo, aby se mi ozvali, buď tady, nebo do emailu.

Děkuju
Olga

Ps: Lidé jsou nedokonalí, ale touží po dokonalosti. Znám spousty takových, kteří by v tom, na co jsou talentovaní, mohli být téměř dokonalí. Jenom se bojí zeptat.
Nedoufám v to, že bych mohla být dokonalá. Ale jednou bych moc ráda byla, alespoň v něčem, alespoň dobrá. Bohužel, to něco se s menšími úspěchy snažím určit už snad deset let a co se postupu "jak být lepší než špatná" týče, nevím zhola nic. Třeba mi bude stačit jenom směr (Na Bělehrad!). Nebo budu potřebovat ukázat cestu (Do Prahy po D1). Nebo bude dokonce nutné mi ukázat jednotlivé kroky (Nejdříve rovně, pak u té žluté budouvy zahnout doprava ...).
A i když vím, že k mému vysněnému cíli vedou stovky cest, raději půjdu klikatou a dlouhou, než krátkou, rovnou a betonovou. A jaký je, ten můj životní cíl? Sedět na lavičce na zápraží, vedle sebe mít kočku, chybým sluchem si užívat cvrkot cvrčků a seschlou, vrásčitou rukou si clonit oči před sluncem pozdního odpoledne. A uvnitř vědět, že všechno co bylo bylo dobré a že můj genofond přetrvává v dalších generacích.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz