Milý Ježíšku,

Přeju si, aby letos Vánoce byly.
Přeju si, abych dojela domů, mohla zdobit stromeček a vonělo cukroví.
Přeju si, abych pod stromečkem našla chlupaté ponožky, balíček spodních kalhotek, hrubé štrample, bloček a tužku.
(Dneska mi sestra napsala "Máš u mě kartáč a peníze." "Peníze od mámy, na dárky."
Rozbrečela jsem se, filosofie nefilosofie. )
Nechci peníze, nechci nic, jenom trochu citu v prastarém papíře, jenom trochu se zasnít a být malá holčička.
(Nakoupila jsem dárky, za více než jsem kdy dostala. Nějaká slečna nám rozdala dotazníky pro svou bakalářskou práci, s kolonkou měsíční příjem. Chvíli jsem počítala a pak téměř zděšeně vykvíkla. Chodím do práce, ne, není to pohoda. Není to zadarmo a přitom je to nadarmo.
Nechci další peníze. Chci vánoce. Na co by mi jenak vánoce byli, když jsi najednou jsem schopná koupit dárky sama, mnohem více dárků než by mi dali všichni dohromady. )
Brečím.
Nejvíce si, milý Ježíšku, přeju motivaci.
Energii dělat to co mi dělává radost. Schopnost těšit se.
Vztávat s úsměvem. Sílu pokračovat v započatém.
(Jsem tak trochu feťák, kterému vzali jeho drogu. Zdroj jeho životního elánu, inspirace.
Já vím Ježíšku, nemám si vymýšlet blbosti, zvláště ty nefér. )
(A poprvé po dlouhé době mě prosinec zase bolí. Ty rukavice, co jsem si nadělila, jsem ztratila.) Prosím, naděl mi nějaké jiné rukavičky, klidně i ošklivé.
A pokud je to v tvé moci, dej mi dokončit co jsem začala, a nestraš mě věštbou z mé levé dlaně.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.