Podzim je za námi

Letos jsem, neprozřetelně, slíbila tchýni, že jí pomůžu s předvánoční výdělečnou činností. První adventní víkend se na náměstích rozsvěcují stromečky a to je ta nejlepší příležitost pro uspořádání předvánočních trhů. A chudák řemeslník, aby se rozkrájel.

Tradičně, ve stejný den a hodinu, se konají trhy v Dobřichovicích a v Praze-Kolovratech. Zkušenost z minulých let říká, že když to těch pár hodin v zimě vydržíte, budou tržby stačit na nějaké ty dárečky. A tak, zatímco tchýně měla stánečk nedaleko zaměstnání svého muže (pravidelné dodávky horkého čaje a svařeného vína jsou nutností), můj muž mě a drahocený cinkající náklad vezl k Říčanům. Na letních gumách, po namrzlých cestách, s výraznou nenáladou.

Kolovratské "náměstíčko" je dlážděné prostranství u místního informačního centra a knihovny. Je oteřené směrem na sever, takže stoly, rozestavěné dokola se topily v mrazivém stínu budov. Ještě jsem ani nevybalila zboží a už mi bylo jasně že jsem na místě příliš brzy, a že mi bude zima. Muž ujel i s autem kdoví kam. Nalila jsem olej do nejvetšího draka, zapálila knoty a nad plamínky si hřála ruce jako nad kamny. Lidé ještě nepřicházeli a tak mi dělali zábavu a společnost pánové ze sousedních stánků, jeden lidový léčitel a šaman (pořád chodil kolem a používal klíče od svého auta místo virgule), druhý lidový umělec se stolečkem plným výrobků tak kýčovitých, že člověk žasnul nad jeho kreativitou. (Napadlo by vás kombinovat přírodniny, plasty, umělohmotné květiny, brčka, lak, dřevo, šišky, vlnu...to všechno na jedné "sošce"?)

Po téměř dvou hodinách jsem si odskočila dovnitř, vyhřát se. Všechno bylo nachystáno na slavnou akci "vernisáž akvarelů a pastelů malířky xy". Bohužel z obrázků měl jakous takous kvalitu jen jeden. Umělkyně zjevně seká díla jako Baťa cvičky, pražskou uličku si nejprve předkreslí tužkou a pak koloruje vodovkama...

Šichta mohla začít. Než se rozsvítil stromeček, uprostřed plácku se vystřídala taneční skupina, místní sbor Jazzbáby (Vrcholný zážitek, vřele doporučuju- sbor dvaceti důchodkyně které mají místy problém se sluchem, takže mělodie jde mimo. Na druhou stranu, babičky mají pekelný elán -je to chvályhodné ale nic pro slavší povahy a citlivé duše), skupina historické hudby, dětský sbor... Děti hrály na schovávanou a honičky, prostor byl nacpaný, lidé koukali, chválili ... ale nikdo si nic nekoupil. Po čtyřech hodinách v mrazu jsem prodala jeden hrneček staré paní a dvě dračí misky rodině, která kupuje každoročně. Ty dva svařáky které jsem investovala do svého zdraví se skoro ani nevyplatily.

Nakonec se setmělo, starosta pronesl projev, lidé se začali rozcházet a byl nejvyšší čas vypadnout...

Až půjdete na adventní trhy, mějte prosím aspoň trochu solidarity s těmi, kteří se snaží prodat trochu estetična a své práce. Kašlete na klobásy, perníčky a cukrovou vatu. Nepodporujte Číňany. Kupte si svařák, zamhouřete oči a investujte do krásy, kterou někdo vyrobil přímo pro vás. Do keramiky, drátěných ozdob, originální bižuterie, háčkované nádhery... Možná že to nebude úplně hypermoderní a možná to bude dražší než v Tescu, ale do interiéru nebo ke svému outfitu získáte něco, co nikdo jiný nemá. Protože když něco děláte ručně, nikdy se nepovedou dva kousky stejné :-)

Odkaz na stránky mé milé "skorotchýně".
(ať víte co jsem prodávala)

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz