Občas bych si moc přála, mít přátele.

Někoho, komu bych se mohla svěřit s problémy a tajemstvími, projít pár obchodů, zajít na výstavu, pivo, kávu, dát mu dárek, pochválit vlasy, pochlubit se s tím, z čeho mám radost.

Někoho, komu bych mohla snést modré z nebe, splnit tajné přání, pomoct v problému, koho bych mohla obejmout když je smutný.

Někoho před kým bych se nemusela za nic stydět.

Vím, mám skvělého muže, senzační tchýni, výborné sestry...

Ale něco mi chybí.

whumpf

(Občas si říkám, že bych byla ochotná si i kamarádku koupit, tak jak to dělají muži když zatouží po lásce. Jenomže takové služby nikdo neposkytuje.)

Místy mám pocit, že jsem konečně našla...ale pak se zamyslím a je mi jasné, že člověk, který si se mnou popovídá u kafe je jenom další známost na jednu noc. Chvilkové okouzlení, které zmizí, jakmile se zavřou dveře tramvaje. Že ten, komu bych chtěla ráno uvařit kakao, nalakovat nehty a zaplést copy, už na mě dávno zapomněl.

Jako bych stála, se srdcem na dlani, lidé se zastaví, podívají a zase spěšně odchází.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz