Designblok 2010



Včerejšek pro mě byl nejen po pracovní stránce hodně nepříjemný a nejraději bych zalezla pod postel a v koutku pobrekávala. Nechtělo se mi nikam.

Muž ale rozhodl a tak se jelo. Chtě nechtě, cestou na vlak svítilo sluníčko a mě přešla zoufalá nálada a postupně jsem se začala zase usmívat.

Pár zastávek vlakem, červeným metrem na Vltavskou kde už bylo všechno jasné. "Davy" designových lidí proudily do temného podchodu a zase ven.
Po vystoupání schodiště to už bylo zcela jasné. I když jsem neviděla žádnou ceduli, oblečení návštěvníků dávalo tušit že jsme tu správně. Muž u slečny za "pokladnou"(Dá se tak nazvat plastová krabička s bankovkami?) koupil zajíčkové náramky a šlo se na věc.

Před budouvou stál dav lidí. Že by bylo vevnitř tak narváno? Ale pak jsem se zamyslela a secvaklo mi. Co by metalisti dělali na Designbloku? Ve stejné budově má přece koncert Tarja Trumen ex-zpěvačka skupiny Nightwish. Tuhle ženskou mají spíše rády holky metalistky s lehkým sklonem k emo a nebo gothic, takže mě překvapilo, že v davu byli i pánové které bych tipovala spíše na posluchače tvrdších větví....




Vlezli jsme do otevřených dveří, minuli backstage a molo, kolem kterého byly rozestavěné židličky a na nich už "drželi fleka" módní nadšenci.
Velmi překvapeně jsme prošli první patro.
Paternosterem vyjeli do druhého, prozkoumali.
V třetím patře mě zastihla první přehlídka. Nic moc. Na tomto blogu jsou z ní kvalitní fotky, takže obrázek si snad uděláte sami.
Třetí patro prozkoumáno, čtvrté - další přehlídka - byla už jsem hodně vysoko ale inspiraci Comme des Garçons bylo možné vidět i odtud.
Vyšplhali jsme až do šestého patra, na výstavu starých designových kousků, které půjdou do dražby - myslím, že kdyby viděli židli, po které lezu doma do postele, píchli by ji tam taky.

Když jsme scházeli dolů, vypukla další přehlídka. Ze schodiště naproti mola byl dobrý výhled - bohužel. Záverečná část - dvojdílné plavky - jako první měla jít nějaká modelka, která se nespoléhá jenom na genetiku. Její bříško mě docela rozhodilo a i když ostatní už byly štíhlounké, nebyla jsem sto se soustředit.

Muž byl velmi hladový a tak se náš výstavní večer zakončil v Kartell café. Kelímek červeného, dva tousty a Aro kečup, který pan číšník přinesl se slovy, že už nic jiného nemají mě, neprosto dostal :-D



Podobné věci se ale dočtete i jinde. Něco se líbilo, něco ne, design nábytkový, oděvní, šperky, sklo, hračky...ale na letošním designbloku bylo zdaleka nejzajímavější jeho prostředí.

Obrovská funkcionalistická budova nad metrem Vltavská je zvláštní prostor. Všechno je staré a přes nespornou kvalitu se tady už podepisuje zub času. Stavba, vnitřním prostorem se podobající národní galerii - vysoký vnitřní prostor a kolem něj "ochozy". Naproti vchodu je široké schodiště které se v mezipatře rozdvojuje na levo a pravo. Vnitřní prostor vypadá symetricky podle osy vstupu. Na každé straně schodiště je jeden paternoster a WC, dále pak chodba, ze které vedou spousty dveří - na konci zakončená opět schodištěm. Kolem ochozu jsou taktéž dveře a čelní strana - nad vchodem - je prosklená - jakási rozlehá "kukaň" ze které můžete pozorovat dění v celé budově.




Stavba kdysi - jak jsem se dočetla - sloužila jako Palác elektrických závodů. Stovky dveří vedou do jednotlivých kanceláří, propojených nebo ne. Tyto "pokojíčky" tvoří hlavní výstavní prostor. Zatímco přízemí kdysi zjevně sloužilo spíše technickým účelům - do některých expozic sestoupíte po schodech - ve vyšších patrech je dobře patrný administrativní duch. V každé místnůstce je prastarý dřevěný "kout" který skrývá umyvadlo a věšák, někde i víc. Některé kanceláře mají k sobě i menší - zřejmě aby sekretářka nerušila úředníka.

Co dveře, to expozice. Co expozice, to umělecké dílo. Musí za tím být desítky hodin práce. Místonost ze dřeva, expozice celá potažená lepenkou - včetně onoho umyvadla a kohoutku, pokojíček s pískovištěm, tkaničky visící od stropu Botasu, živý trávník místo koberce... Co dveře, to nový objev, nové překvapení, nový dojem, nová vůně.



A lidé. Spousty lidí - bloggerů, designérů, studentů designu, novinářů ... všichni zajímaví. Jenom si sednout a pozorovat lidi, pokud vám např. lampy nic neříkají a nemáte rádi UMPRUMky.

Jestli máte zítra čas, běžte jenom nadýchat ten dojem. Naplní vás to optimismem a vírou ve šťastné, barevné a stylové české zítřky. A ještě k tomu dostanete "náramek se zajíčkem" :-)

(Ještě jeden postřeh - budovou pobíhala spousta malých dětí a návštěvnice, hostesky i návrhářky nijak neskrývaly potomky pod svým srdcem. Pokud se bojíte vzít děti, aby s jim nic nestalo, nebojte se, místnost s pískovištěm a výstavní prostory s hračkami jsou přesně pro vás :-)


Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.