I to k životu patří...

Zatímco fashion bloggeři řeší PFW a novou kolekci v HM, prostým lidem vibrují jiná témata.

Například téma sexuální výchovy ve školách.

Názory se různí ale přirozeně, hlasy odpůrců jsou hlasitější a výraznější.

Bohužel, inkrinovanou příručku jsem na MSMT nenašla, a tak svůj názor budu formulovat jaksi obecně, i když jsem ještě mladá a podle některých bych tedy měla držet hubu a krok.

Určitě se v komentářích taky vyjádřete, pro mě jako demografa to bude jenom přínosné.

Jsem všemi deseti pro sexuální výchovu v základních a mateřských školách.

Možná, že jsou rodiče, kteří svým dětem řeknou všechno co potřebují vědět, ale většina to nedokáže.

S mojí mámou, jak známo, máme spíše odtažitě-pevný vztah. Mám ji moc ráda, ale jakékoli pokusy o zblížení jsou po všech našich komfliktech, pro nás obě, namáhavé. Maminka je učitelka a tedy se nám dostalo odborné výchovy.

Protože jsme doma tři holky, až do nástupu do školky jsem o něčem takovém jako pindík pravděpodobně neměla tušení. Ve školce pak nejen moje posedlost chlapeckou odlišností nabrala takové grády, že když šel nějaký chlapeček na záchod, my holčičky jsme stály na špičkách a napjatě celou proceduru pozorovaly.
Paní učitelka si to pravděpodobně nenechala pro sebe a tak někdy v té době maminka vytáhla velikou knihu fotografií - sexuální výchovu pro děti. Seděly jsme jako každý večer v posteli a ona nám četla a ukazovala velké černobílé fotky a já jsem pochopila, že na miminko musejí být dva, že slečnám rostou prsa a na chlapečkův pindík se dá občas i něco pověsit. (Taková fotka tam opravdu byla!)

Během dalších let jsem se věnovala spíše pozorování a zkoumání ... až jsem začala dospívat. Možná že s ostatníma holčičkama to maminky důkladně probraly, nebo měly lepší přístup k časopisům typu Bravo. Já jsem hltala cokoli, tajně jsem na návštěvě u tety četla v Cosmopolitan ... ale ničemu z toho jsem nerozuměla. Na soustředěních jsem nechápala, proč se holky baví o nějakých měsíčkách.

Když to přišlo poprvé, věděla jsem sice co to je a co mám asi dělat, nicméně princip mi maminka vysvětlila až posléze a to ještě spíše prakticky než teoreticky. (I když fakt nevím, co mě tehdy prozradilo.)

Bylo mi třináct, čtrnáct, a tahle záležitost mě začala obtěžovat. Tři dny v křečích jsou nepříjemný, bohužel pro část žen důvěrně známý jev. Ibalgin moc nezabíral a tak mi jedna kamarádka poradila, že když jsi zajdu k doktorce, dá mi na to nějaké prášky. A tak jsem šla. Gynekoložka mi předepsala antikoncepci a kamarádka na mě čuměla z otevřenou pusou. Ona dostala kapky u svojí dětské obvoďačky a já jsem naivně, načtená z knížky 1001 dívčích otázek, šla rovnou k odborníkovi.
Nikdo mi nevysvětlil jak tabletky fungují. Jedla jsem je jako lentilky.

Když jsem se na gymnáziu v biologii dokousala až k rozmnožovacímu systému člověka, nad sešitem jsem užasle kroutila hlavou. V 17 letech se mi konečně dostalo pořádného vysvětlení, jak věci fungují! Praxi jsem měla obstojnou - komické kapitoly typu Tenkrát poprvé a lolitovské osahávání vlastní sexuality a její moci - ale jinak jsem nevěděla vůbec nic.

Praxi si nějak osahá každý a živočišné pudy jsou silné. Ale nevěřím, že rodiče dokáží poskytnout uspokojivou odpověď na všechny otázky svého potomka. Představy o normálnosti a nenormálnosti některých jevů se rodič od rodiče různí. Nedostatečná osvěta plodí muže s nízkým sebevědomím, protože jim nikdo neřekl jaká délka je normální a v praxi viděli jenom pornoherce.
Plodí ženy, které jednají se svým tělem jako s věcí, nedoukážou si to užít bez výčitek svědomí.

A co je nejhorší, plodí zneužívané děti, bytosti neschopné se bránit. Protože nikdo jim neřekl, že ta praxe kterou znají jako běžnou je nepřípustná.

Zatím nejsem rodič a nejsem ani katolík nebo jiný pravověrec. Chápu, že rodiče neschopní smířit se se svou vlastní sexualitou se můžou cítit ohroženi.
Ale až budu mít děti, moc bych si přála aby neměli stresy z toho, že dělají nebo cíti něco z věcí lidských, o kterých se nemluví.

Možná jsem se pohybovala mezi "divňoušky", ale lidé, kteří důvěřovali ve věcech sexuálních svým rodičům, mají i dneska občas problémy. Jedině ti, kteří se intenzivně samovzdělávali v různých přátelských skupinkách a nebo jim jejich matky byly nejlepšími kamarádkami, si užívají jako kočky.

...

Nevím jaké jsou vaše názory a zkušenosti ale budu moc ráda, pokud se k tématu, třeba anonymně a bez podpisu, vyjádříte.

Znala jsem holku, kterou zneužíval strýček. Potom co to ze sebe pozdě v noci dostala a já jí řekla, že to rozhodně není normální, že ke mě si to rozhodně nikdo nedovoluje, už k němu do domu nikdy nevešla. Stejně se pak v noci bála, když věděla, že za dveřmi jsou nějací chlapi...
Znala jsem holku, kterou zneužíval vlastní táta. Její strach a neschopnost to někomu říct, vykřičet svoji pochybnost o normálnosti těch věcí, pokroutil vnímání sexuality i lidem kteří ji milovali.
Spolužačka mojí nejmladší sestry má čtyřletého syna. Kdyby v těch 13 letech věděla co riskuje, asi by si dala pozor. Jenomže sexuální výchova se přece vyučuje až v deváté třídě...

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz