Výpadek proudu

Opravdu se mi dneska nechce řešit kožešiny a pleteniny. Už od včera moje duše plápolá jako světýlka o dušičkách, pohybuju se s větrem, při chůzi si šeptám drobné veršovánky a občas se mimoděk usmívám.

Včera jsem se setkala se zajímavým člověkem, který mi každým svým slovem vyrývá v duši maličký žlábek, do kterého pak sadím emoce. Prosté předání taštičky se protáhlo na téměř pětihodinový přátelský zápas v tenisu s myšlenkami.
Bohatší o knížku jsem sedla do vlaku a každé písmenko od té doby hltám jako pes vodu, když se vrátí s předlouhé vycházky v horkém dni. Proto včera ten lovecký úvodník tak podivný.

Čtu ty stránky plné rozvitých vět, které se kroutí jako dým nad sfouknutou svíčkou nemocného. Ráno jsem si šla vydělávat fyzickou prací. Naivita ohledně toho, že když je třeba vyžínačkou pokosit malý pozemek, tak to bude rychle vydělaná kožešinová pelerínka, mě vylískala hnedka z kraje.

Po čtyřech hodiných prosekávání se džunglí dvoumetrových bodláků, s letním sluncem nad hlavou, motorem vyžínačky na boku a prázdnou lahví od vody...úvahy nad tím, kolik a jestli to zvládnu, motání v hlavě a neodbytné myšlenky překřikující zvuk pářící se kočky, zvuk stroje bojujícího s biomasou. Nakonec jsem to vzdala. Zdá se, při kopání melioračních kanálů v Generálním Guvertmánu by asi byla kulka s mým jménem někde hrozně na začátku zásobníku...cestou v autě, neschopná pohybu, s žaludkem majícím tendenci vyklopit i ten doušek kofoly, hlavou bez čudlíku OFF, jsem se týrala podobnými myšlenkami a veškerá moje hrdost a odvaha poprat se a žít byla tatam. Jak moc dokáže s lidským sebevědomím zamést neschopnost překonat vysílení?

A pak jsem se zase začetla do knížky, konečně napila. Naplnila plovoucí žaludek. Euforie z toho že žiju. Zpětně jsem, tak jako pan Saudek, korolovala své vzpomínky z předchozích okamžiků.
Raní cesta vlakem, kdy se pod listy ještě skrývají kousky tmy a činí je tmavě zelenými, na sluníčko které natahuje břízky do dlouhých stínů. Na dva tygrované! slimáky, kteří se romanticky plazili pomalým tempem za sebou a z každého stahu jejich svalu byla cítit ta něha slimáčího plození. Na zvářátko hraboše, který se nám asi vrhl pod kola, představu jak křehká myší kostřička ani nekřupne, jenom dušička unikající před pneumatikou vydá tiché plop a na cestě zůstane mastný flek s ocáskem.

A pak dorazila moje "švagrová" s pomalu rostoucím bříškem a ňadry a druhá "švagrová" se svými dvěmi uličníky. A babička se chtěla pochlubit karbenátky, které ale stejně nakonec přímo ze stolu slupli psi. Kdoví, jestli to inicioval nadržený z 3/4 boxeří puberťák nebo Pegyna, objekt jeho vytrvalého sexuálního zájmu.

Mám unavené bicáky, stehňáky, svaly které ovládají prsty na rukách...vedle u počítače sedí muž a upravuje fotky. Jsem spokojená, šťastná.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz