Tak dlouho se chodí...

...se džbánem pro vodu, až na to někdo přijde.

Prostě to prasklo. Ano, napsala jsem to já. Ale od jiných ošklivých praktik se distancuju.

Jednoho dne mě jeden fotograf seznámil se svou známou, novinářkou, přidaly jsme se na FB a domluvily na tom, že bych mohla zkusit něco napsat.

Na začátku července mi pak přišlo emailem pět fotek outfitů, jedna slečna poslala jenom jeden, další dvě - zjevně kamarádky - poslaly každá dva - z kterých jsem vybrala vždy ten lepší.

A tak jsem si otevřela každou fotku, dívala se na ni tak dlouho, až můj mozek přestal vnímat (ne)kvality fotografie, případné retuše, líčení a celkové charisma které nesouvisí se stylingem. Z celé fotky pak vystoupilo už jenom oblečení a doplňky a já jsem byla mile překvapena.

Ne že by na fotkách nebyly stylistické chyby, ale v konečné fázi, kdy člověk nehledá "módnost" ale "přijemno od pohledu", se všechny outfity zařadily do kategorie vydařených.

Pak přišel čas na můj písemný projev. Když máte psát komentář, nějaký krátký text ve kterém by mělo být co nejvíce informací a velké množství přídavných jmen, brzy zjistíte, že to není jenom tak. Oblečení, oděv, celkový styling, outfit - jsou to synonyma? Najednou vám všechny mozkové závity pracují, protože ve větách za sebou se nesmí opakovat totéž slovo. Z vnitřního prostoru kdesi za uchem soukáte slovíčka, honíte je po dutině lebeční a snažíte se vzpomenout si, co jste kde četli a odpíchnout se od toho.

Navíc, je velmi jednoduché dát na první dojem a jenom kritizovat. Pokud ale chcete, aby své fotky poslala další várka čtenářek, musíte zapomenout na pocity a reagovat na realitu.

A tak jsem to dopsala, odeslala a čekala, kdy to vyjde. Včera ráno jsem porvé viděla někde viset moji práci a měla jsem z toho radost. Na druhou stranu, nechci se tím chlubit, protože tuším, kdo tu rubriku psal přede mnou a "ne tak docela přátel" už mám za ten rok docela dost.

A vlastně, nejvíce mi dalo to nalezení "čistého pohledu na outfit". Na ulici třeba vidíte ženu, řeknete si něco ve smyslu "Bába divná, ty květované šaty má jak ubrus, jak může chodit v takových sandálech a co ten šátek v trvalé!" Ale když přivřete oči a odprostíte se od toho co chcete vidět (tzn. žena ve středních letech, už má vrásky a nechodí do solárka takže spíše stařena?) zjistíte, že všechno jí hezky ladí, sandálky by jste zařadily do Topshopu, podobné šaty jste si koupili minulý týden a šátek ve vlasech měla vaše oblíbená lookbookerka. Že dokonce i zlaté řetízky na krku k tomu tak nějak pasují.

Najednou vnímáte jinak i důchodkyně na kolech, protože přastáváte vidět důchodkyni. Vidíte kolo a na něm outfit zahrnující boty na podpatku. Pokud si dokážete odmyslet postavu tak typickou pro ženy po přechodu a "květák" (oblíbený účes stejné věkové skupiny), zjistíte, že halenka, kalhoty, boty, klobouk i károvaná igelitka spolu velmi dobře fungují.

Zjistíte že lidé mají vkus!

Jenom my mladí jsme asi už tak degenerovaní fotkama z časopisů a jiných médií, že vkus, který není přinesen na bezchybném těle, s makeupem akademických malířů a účesem od architekta, odmítáme vidět.

Nebo ne? Obléká se vaše máma, babička, tetička, učitelka, sousedka ... vkusně?
V mém okolí je nevkusných málo...a většina spadá do kategorie "do 30 let". Zvláštní.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz