Rozpálené do běla

...vášní a láskou jsou nevěsty, kterým má sestra každou sobotu přednáší romantické verše. A smutečně tmaví jsou zase ženiši, od dob kdy můj děda na vlastní svatbě brečel zoufalstvím se zase tolik nezměnilo. A s každou tou další svatbou mizí v našem městě svobodní, mizí i z řad mých známých.

Modelky na foceních a přehlídkách s hrdostí odmítají sundat briliantové zásnubní prsteny, kamarádky a známé se učí vařit svým mužům teplé věčeře, studentky látají za exotikou nikoli s rodiči, ale se svou láskou a hrdí otcové jezdí na pivo s ratolestí v kočárku.

Jenom s těma svatbama to nějak není tak slavné.

Nedávno jsem se náhodou dozvěděla, že moje sestřenice z druhého kolena, prakticky stejně stará jako já (+-2dny), se bude vdávat. Z okruhu pravnoučat hrčavského hajného rozhodně není nejstarší, přesto to bude, po deseti letech (kdy se ženili a vdávali rodiče dnešních předškoláků, miminek a žáků prvního stupně), první svatba v širší rodině.

Je to zvláštní. Zeptala jsem se babičky, jak žijí ostatní sestřenice a bratranci, narození v první vlně mezi roky 85 a 92. Hoši lítají po světě a důmu nejezdí, slečny žijí se svými muži v jejich domovech...svatby však žádné.
Ano, i já tak žiju. Do domu mužových rodičů jsem se nastěhovala tři dny po seznámení, už půl roku máme vlastní podnájem. I moje sestra odejde letos z domu a bude žít se svým přítelem, se kterým chodí už třetím rokem...

Všichni mají pevné dlouhodobé vztahy, žijí spolu, jsou zasnoubení nebo dokonce mají i děti. Ale nějaký ten papír jde mimo a je spíše nutný pouze pro "exoty" a věřící.

Napadá mě, když už jsme po věcné stránce manželství jaksi naplnili, proč se vyhýbáme formalitám?

Je to proto, že instituce je zastaralá a zbytečná? (Dokud nebudeš vdaná, nesmíte spát v jednom domě bez dozoru...)

Nebo spíše proto, že splečný úřední zápis považujeme za něco tak svatého a důležitého, že se ho bojíme? (Dneska se rozvádí každé druhé manželství, nechci se rozvádět, ale nejsem si jistá, jestli obstojím, proto se raději nevdám/vdám až si budu naprosto jistá že je to on a že se nerozvedeme...)

Nemoralizuju. Ve svazku kdy si nikdo není jistý budoucností se oba snaží, svobodné matky mají vyšší příspěvek a mnoho rodičů "se bude brát až když bude prcek větší, aby si svatbu taky užil". Kdybych si měla vzít svého "prvního vážného", tak bych sice asi nebyla celý život nešťastná, ale o hodně bych přišla. Kolik partnerství se rozchází po třech letech spolubydlení - o co by to bylo těžší, kdyby se museli rozvádět!

Snad si lidé našli za svatbu jistou náhradu v několikaletém zasnoubení (od zásnuby by přitom měla svatba proběhnout do roka a do dne), které se jednoduše zruší a přitom je přiměřeně závazné. Třeba proto se mě pořád někdo ptá, jakto, že nejsem zasnoubená, když s mužem žiju a myslím to vážně (už mi kvůli toho i jeden pán nadával).

Jak to máte vy? Nosíte na levém prsteníčku onen magický kroužek? Chystáte svatbu? Považujete manželství za víceméně "buržoazní přežitek", na kterém je fajn jenom ta velká oslava na začátku? Chcete se někdy vdávat nebo vám je přestava bílé róby nepříjemná? Co si myslíte o prvním sexu až po svatbě a rozvodech?

Já se veřejně přiznám, ano, chtěla bych se vdávat, chtěla bych mít na sobě pár metrů hedvábného krepdešínu. Chtěla bych se chlubit lesklým kamínkem na zlatém kroužku. Ale je to spíše z úcty k tradici než z nutnosti, je to libůstka, tak jako si holčička přeje barbie princeznu. Mám období kdy chci být paní z celého srdce a kdy bych nejraději žila úplně sama. A nerada bych se jednou rozváděla. A tak, v mém případě, je rálné přát si jen to, aby se mi povedlo mít svatbu bez vlastních dětí dříve, než mi bude pětačtyřicet, a nebo to neřešit a nechat to plavat.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz