Některým léčebným metodám nějak nevěřím...

Když si do vyhledávače zadáte kurz stylingu, ve většině případů vám vypadne něco, co přímo nebo nepřímo souvisí s barevnou typologií.
Už jste o ní určitě slyšeli. Tak jako antičtí Řekové dělili lidi na melancholiky, choleriky, flegmatiky a sangviniky, barevný typolog je dělí na jarní, letní, podzimní a zimní typ.

Poprvé jsem toto dělení zahlédla někdy v polovině devadesátých letech v Burdě a samo sebou, že i malou holčičku zajímá, kam patří, které z těch krásných paní se podobá, stránka je orámovaná ukázkami očních stínů a rtěnek a taky jsou na ní vhodné šperky…
A potom přišla druhá vlna. Barevné typologie si všimly podnikavé ženy české, a najednou byl v každém městečku barevný typolog. V našem byli dva, tedy spíše dvě, a k jedné se vypravila maminčina nejlepší kamarádka. Žena, která ve svých třiceti letech žila s rodiči a byla dlouhodobě bez přítele (jak je tomu doteď), žena, která mě přivedla k výtvarnému umění, se rozhodla, že svůj uťápnutý styl svěří do rukou odborníkovi. Když se pak objevila „po proměně“, maminka zatajila dech…protože byla jiná. Světle popelavá blondýnka s modrýma očima nám zářila v předsíni, oblečená od hlavy až k patě do odstínů modré a tyrkysové.

Nevím, co probíhalo pak, co si povídaly, každopádně do dvou měsíců věci nabraly rychlý spád. Maminka si od typoložky přinesla kartičku, na které byly „její“ barvy, před zrcadlem nás všechny tři otestovala s tím, že jsme všechny taky letní typ, a nastala megazměna šatníku.

Všechno zlato se schovalo na dno šuplíků, veliký balík zánovních letních šatů putoval do charity, stejně jako několik párů bot. Hnědé oční stíny pohltily dějiny. Nic, co nemělo barvu z kartičky, nemělo v její skříni místo.
Nastal čas nákupů. Naštěstí to celé probíhalo v době, kdy jsme byli relativně bohatí, a tak maminčinu skříň zaplavily barvy jako fialová, růžová, smetanová, ze šperkovnice se linula stříbrná zář. Koupelnovou skříňku obsadily modré a stříbrné oční linky a stíny.
Podobně z mojí skříně odešly zelené a žluté svršky, jejich místo zalila bleděmodrá vlna s růžovými odlesky. Protože i tátu maminka určila na letní typ, tou dobou se nekupovalo nic, co by mělo barvu neuvedenou na kartičce.

Pak se nám dostavily puberty, období rebelie plné vintage kousků a berevné ignorace u mě, zelené, oranžové a fialové u mojí mladší sestry a černé u té nejmladší. Barevná typologie zůstala mimo rodičovský šatník zapomenuta. Když jsem se snažila být dospělá, nakoupila jsem si sice pár růžových a šedomodrých kousků, ale neměla jsem tu disciplínu nenosit už nic jiného.

Celá barevná typologie u mě vzala částečně za své až loni. Já, 100% představitelka letního typu jsem se nabarvila na rezavo (což je pro tento typ nepřípustné a nikdy to nemůže vypadat dobře) a lidi mi to věří. Jedině kadeřnice se mě rovnou zeptala co to je za barva, ostatní se diví, když řeknu, že jsem se jako zrzka nenarodila. Jak je možné, že to je uvěřitelné když by mi to vůbec, ale vůbec nemělo slušet? Jak je možné, že slečna, abolventka několika kurzů mě, plavovlásku s modrou pletí, určila jako jednoznačně jarní typ? Že by to bylo jenom těma vlasama?

A taky…máma začíná stárnout. Možná, že jsem zmlsaná, ale postupem času jak tmavne její pleť, jí začíná to modré líčení a studený tón vlasů přidávat na letech. Ona ale věří své kartičce a namodralým odstínům a cokoli jiného na sebe odmítá vzít. Co kdyby náhodou zjistila, že je typ podzimní? To si ta zelenooká brunetka nepřipouští.

Takže…ano, barevná typologie může pomoct bloudícím, může zachránit oběti barevných gejzírů, usměrnit šílené kreace domácího barvení vlasů. Ale neměla by se brát jako dogma.

Já už jsem se s barvami vypořádala. V poslední době nosím jenom šedou.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.