Někteří lidé ještě pořád chodí po zemi...

Středoškolákům už brzo začne absolutní leháro, obchody jsou nacpané žabek a plavekchtivými zákazníky.
Mámo, jedeme k moři!
Ozývá se touhle dobou už mnouho let v českých domácnostech.
Blogy a posty na fb se plní fotkama z pláží, hotelů, letišť.
Řeší se, jak "přečůrat" kontroly vylívající parfémy a nekompromisně vážící kufry.

Já chodím po zemi.
Vím jak to vypadá na letišti - pokud teda byl ten obrázek v maturitní otázce "Travelling" dostatečně přesný.

Už je mi trapné, ptát se rodičů, jaké to je letět letadlem.
Je mi trapné koukat se na "Letecké katastrofy" a představovat si, jak takové letadlo vypadá.

Nikdy jsem neletěla.
Lidi na mě koukají jako bych byla Mauglí.
"Ty se jako bojíš lítat?" "Tobě je v letadle špatně?"... nevím.

U moře jsem byla v životě všehovšudy pětkrát.
Chorvatsko - autem s rodiči, (pod stanem)
Chorvatsko - autem s rodiči, (pod stanem)
Itálie - autobus, se sborem (apartmán, spaní na podlaze)
Řecko - autobus!!!, se sborem (apartmán)
Itálie - autobus, se sborem (apartmán) (to mi bylo 14)
+ jsem jednou byla asi na tři hodiny v Londýně a asi na dva dny v Paříži (autobusem, se sborem)

Nevím jak to chodí v hotelu. Vždycky jsme si vařili sami. Pro mě dovolená znamená suchý toustový chleba, konzervy, plynovou bombu, bramborovou kaši ze sáčku a povinný dvoukilový bochník chleba na cestu (chacha)
V podzemním parkovišti v Paříži nám, nevím jak, ohřáli svlíkací párky. Na oběd.

Jednou bych chtěla vidět Miláno (ano, to kam všichni lidi kolem mě lítají), nacpat se zákuskama při all inclusiv (prý tam jsou i zákusky!!!), letět. Jednou bych chtěla vidět z Londýna něco více, než úsek mezi Toverem a Buckinghamským palácem (rozmazaně, poklusem, kolem řeky - na Trafalgar square fakt nebyl čas, natož na cokoli jiného), jednou bych chtěla slyšet "američtinu" v její domovině.

Nemůžu říct že bych jenom seděla na zadku. Byla jsem v Maďarsku, mám za sebou týden (Nákupní!) ve Vídni, nepřekvapí mě stav silnic v Polsku. Umím postavit stan potmě a v dešti, s osmnáctikilometrovou krosnou jsem ušla 25 km za den. Už dokonce mizí i má fóbie ze slimáků, když je třeba, na kompletní hygienu si vystačím s potokem a vodou o teplotě 7°C.

Nestěžuju si. Jenom si mezi ženama připadám trapně, stydím se.

Jenomže letos bude problém našetřit i na "Jižní Čechy pod širákem".

Ps: Kdybych náhodou našetřila, nechce mi někdo vysvětlit, jak to vypadá na letišti, jak se chovat v hotelu a podobně? Je mi to hloupé, ale já to fakt nevím! :-(

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.
Jste neziskovka? → Heroclan.cz