Jen růžová...

Náhodou se mi do ruky dostal švýcarský časopis, "růžové číslo". Celý výtisk věnovaný růžové.


Jaden článek celý věnovaný tomu, přoč holčičky milují růžovou.


Dneska jsem hlídala svou téměř čtyřletou neteř, která volala s očima na vrch hlavy babičce "Babičto, maminka mi koupila mikinku, lůžovou, š pejskem!!!"

Maruška prostě růžovou miluje. Má ji na štrampličkách, na sponečkách, na šatečkách, na pižanku, má růžové botičky, bundičku, pyžamko, medvídka...
Úžasná, kudrnatá, baculatá blondýnka, s čertem v těle.

Holčičky prostě růžovou mají rády...docela často.

A pak ji najednou začnou prudce odmítat. Je to odstřižení od dětství spojeno právě se zahozením růžových brýlí a vstupem do neromantického světa plného černé a tmavě fialové?

Nechci se dohadovat. Byly doby kdy jsem nenáviděla růžovou, pak třeba oranžovou, fialovou, hnědou...
Dneska miluju šedou a s ostatními barvami žiju v míru. Nevyžaduju jejich přítomnost, ale nevadí mi.

A stejně má ta růžová něco do sebe. Až do 16 let jsem žila v růžově vymalovaném pokoji, spala v růžové posteli a bylo mi fajn. Pubertální depku, kterou jsem živila metalem (Slipknot - Iova), ta barva kolem utlumovala.

Růžová je taky, když nebudu moc chutná, nová kůžička když sleze stroupek nebo se sundá obvaz. Růžová je...no, víte co. A taky čumáček morčete, křeččí a myší tlapky, šípková růže, šťáva z nakládané červené řepy, moje ručníky, moje utěrky, moje spodní prádlo, oblíbené baňky na stromeček...

Prostě, něco důvěrně známého, milého, radostného, bezpečného...


Tak..asi se smířím s tím, že někde uvnitř mě spí malé růžové něco, čemu se sice bráním...ale uvnitř jsme přece všichni růžoví.

Jak vnímáte růžovou vy?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.