Až já budu velká...

...bude ze mě selka. Nebo ne?

Každoročně se mě někdo ptá, co chci dělat "až budu velká".

A každoročně říkám něco jiného.

Když jsem byla ve věku kolem pěti let, chtěla jsem být baletkou. Rodiče mi trpělivě vysvětlili, že baletky musejí trénovat už od tří let a já, baculatá holčička, jsem pochopila, že jsem zaspala a baletkou nikdy nebudu. (Když jsem pak ve 13 viděla živou baletku jenom metr od sebe tančit, a později na konzervatoř vzali devítiletou známou mojí sestry, pochopila jsem, jak moc jsou představy malých holčiček zkreslené)

Na prvním stupni základní školy jsem si našla nový ideál. Budu paní učitelka! Babička a vlastně celá ta atmosféra, kdy jsme zbožňovali svou učitelku, přestože nás občas přetáhla ukazovátkem nebo atlasem, na mě zapůsobila. Chtěla jsem dětem kreslit obrázky na tabuli, opravovat sešity, vymýšlet příklady do matematiky. Začala jsem chodit na klavír, do sboru, do výtvarky... Bohužel, bohudík, bylo mi vysvětleno že paní učitelky mají málo peněz a těžkou práci...a taky že se na to nehodím.

Kolem roku 99 jsem se tedy vrhla za novým cílem. Okouzlena osobností a prací mojí učitelky výtvarky, módní návrhářky, fascinovaná backstage módní přehlídky (dělala jsem hostesku), rozhodla jsem se, že to jedinné pravé pro mě, bude návrhářství. Zintenzivnila jsem přípravu, zkoušela šít oblečení, studovala Burdy i prastaré Prama, vytahala mámě všechny bavlnky a perličky, kreslila návrhy... Měla jsem strach z talentovek. A tak jsem na popud rodiny udělala příjímačky na šestiletý gympl. A když jsem se rozhodovala, jestli po dvou letech odejít, sama moje "fashioninspirace" mi řekla, že oděvní průmyslovky jsou jenom přišívárny knoflíků a nemají smysl. Návrhářka never more.

Na gymplu jsem chtěla být manažerkou. Nadšená ze stresu, pracovního nasazení a schopností mých příbuzných, živícíchu se tím, čemu se říká business. Toužila jsem po vlastním počítači, černých lodičkách a vypasovaném kostýmku. Já tady jednou budu ta bohatá a dokonalá! Plánovala jsem zazobaným spolužákům jednou vytřít zrak, až na sraz dojedu v tmavě zeleném jaguáru. Jenomže pak jsem se zamilovala a veškerá bojovnost singles byla fuč.

V období mých pubertálních lásek...jsem chtěla být selka. Mít nějakou tu statkoidní ubikaci, stádo ovcí, slepice, kočky, psy, děti. Půjčila jsem si kolovrátek a předla, četla časopis Včelař a sušila bylinky. Intelektuální část rodiny si klepala na čelo.

A pak tady byla ta třetí stránka. Být architektkou? Bytovou architektkou? Designérkou interérů? Ve výtrvarce jsem jednou dobou trávila i 15 hodin týdně...perspektiva, židle, pohled z okna, portréty... Z omylu o tom, že bych mohla být "umělec" mě vyvedlo až to, že jsem nebyla schopna se soustředit v místnosti, kde se o svoje umělecké vzdělání pokoušelo dalších 20 lidí. patnácticentimetrová škvíra mezi stojany mi prostě nestačila. Vzdala jsem to.

V okamžiku maturity jsem měla přihlášky podané na 6 oborů, od Managementu po Lesnictví a dřevařství a Stavbu dřevěných konstrukcí. Ještě v červnu jsem nevěděla, co chci. Nakonec za mě rozhodl tehdejší přitel a dobře vydělávající část mé rodiny a stal se ze mě ekonom. Nějakou dobu jsem si pak myslela že budu modelka. Pak jsem si myslela že bych si mohla najít práci a dělat někde asistentku nebo prodavačku. Teď se mi, s pochybami, samozřejmě, rozjíždí stylingová kariéra.
Ale co vlastně chci být? Chci být stylistka? Za ten rok co se o to pokouším mi dochází, že to taky není ideální (ale co je, že?)

A tak, při čtení nějakých těch fór a podobně mě napadlo: Chci být kreativní ředitelka časopisu. Mít extrémně náročnou práci, řídit lidi, řídit sama sebe, a zároveň vytvářet estetické hodnoty, pomáhat ostatním nadějným a talentovaným lidem a chlubit se svým vkusem.
Takhle to zní přesně tak, jako v těch pěti letech znělo přání být baletkou. Na druhou stranu, není kam spěchat. Artdirectorkou se můžu stát klidně i v šedesáti letech.

Zajímalo by mě ale, jestli to mají i ostatní lidé takhle zmatené. Zejména jak to máte vy, holky které žijete módou. ČÍM CHCETE BÝT, AŽ BUDETE VELKÉ? Návrhářkami? Modelkami? Redaktorkami? Fotografkami? Celebritami? Posloucháte stran své budoucnosti své rodiče?
Moje sestřička je odmalička predikována být učitelkou ve školce. Kvůli tomu ji zapsali na klavír, na zpěv, na tanec...a teď potom co odmaturovala jsou jak vosy a pořád ji připomínají že na pajdáky ji už vzali. A to že chce jít na přírodovědu, biologii? Usmívají se pod vousy s tím, že se tam stejně nedostane, že to nezvládne, že z ní může být jenom "blbá" učitelka.


Čím chcete být, čím budete a jaké povolání je vaším snem?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.