Queen of the shop

Náš zákazník, náš pán... nebo spíše náš prodavač, náš bůh?
Jak kde.

Po docela dlouhé době jsem zase doma a konečně jsem začala chápat, proč jsem se v Praze ze začátku tak bála chodit do obchodů.

U nás v Třinci je to totiž tak: Prodavačka je bůh. Ona prodává a pokud se jí zákazník znelíbí, vůbec nic muu nemusí prodat. Zákazník je tam jenom nějaký hej počkej. Není to asi ve všech obchodech...ale z toho co jsme za poslední dny zažila mi fakt spadla čelist.

Nejprve květinářství.
Sestra potřebovala v neděli kytku pro předsedu maturitní komise. A že jsme byly zrovna u tesca, zašla se zeptat do místního květinářství. Za mnou přišla zkroušená, že prodavačka je blbá. Tak jsem tam šla s ní. Jenom jsme vešly, jenom jsem se koukala na těch mizerných pár košťat co tam měli, bába se na mě podívá a spustí: "Na ty chryzamtémy se nedívejte, to je jak na pohřeb, chlapovi leda rudé růže, nebo tady ty anturky kupují..." Tón hlasu bych popsala jako vrcholně nepříjemný, naštvaný, lehce hysterický. Chlapovi rudé růže? Nebo anturie, jeden květ za stovku když rozpočet je 80,- na cekou kytici? Podívala jsem se jí do očí, řekla naschledanou a odkráčela.
Bohužel, všechny květinářství s příjemnýma prodavačkama už byly zavřené, takže nám zbyla jenom Hypernova a "její" stánek. Prodavačka si naštěstí uštěpačné poznámky dovolila až na konci. Jinak bych asi odtáhla sestru a jejich předsedovi maturitní komise něco někde naškubala.

A dneska "restaurace".
Jeli jsme s tátou z nemocnice a zastavili jsme se na oběd u vietnamců, v jejich fast foodu. Pro lepší komunikaci se zákazníky si najali "NÁÁDHERNOU" slečnu, která vyřizuje objednávky a u které se platí. Stála jsem tam, koukala se po vyvěšených obrázcích jednotlivých jídel...a madam musela být už notně nezvozní "No, tak co chcete, tak už si konečně vyberte..ne toto nemáme...odběhla...tak co chcete za polívky? Tuhle? TOTO?!" Potom mi vynadla že ji dávám stravenky na více peněz než to stálo, pak klepala nehtama do pultu, když jsem příliš pomalu vybírala drobné z peněženky...

To by se v Praze stát nemohlo. (asi mohlo, ale ještě se mi to nestalo)

Konečně jsem pochopila svůj děs, který mám, když mám jít něco půjčovat/vracet/reklamovat/objednávat. Jestli jsem vyrůstala v takové prostředí, kde prodavačka je ten hlavní a na zákazníka (zejména pokud nevypadá staší než je ona) si může dovolit zvyšovat hlas, vůbec se nedivím, že v obchodech mám tendence se pohybovat tak, aby mě prodavačka neviděla a nechat si od ní prodat všechno, co mi ona prodat chce a neozvat se, když se mi něco nelíbí.

Svůj region mám více než ráda, ale tohle mi fakticky zvedlo mandle.
Zjevně, v goralii ještě převládá socialistická obchodní morálka.
Ale nebojte se dámy, příště se nenechám a řeknu vám, co si o vašem chování myslím.

Máte negativní zkušenosti s prodavačkami, servírkami a podobně? Bojíte se vyvolávat konflikty, tebo to těm hvězdám klidně, od plic, vrátíte?

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.