Předmluva k "metodám hubnutí"

Je to teprve padesát let, co si lidé v našich končinách mohou dovolit držet diety. Je to teprve padesát let, co naše těla nepotřebují kvalitní tukové zásoby, padesát let beze strachu, že zítra nemusí být ani ten suchý chleba. I když my sami možná vidíme minulost naší spelečnosti růžověji, učitelky se ještě v roce 62 skládaly na obědy a svačiny pro nejchudší děti a soudobá situace je krásně popsána např. ve filmu Sestřičky.

Naše těla ušla příliš krátkou cestu od pravěku, na to, co po nich chceme.

Např. viz články o "jeskynních lidech" v New Yorku - Pračlověk znal pouze dvě vyživovací fáze. Buď potravu scháněl, nebo ji konzumoval, podobně jako všichni masožravci. Když bylo co jíst, prostě se několik dní jenom jedlo a trávilo, tělo nasávalo energii jako houba. Když nebylo ani co jíst, ani co trávit, šlo se na lov, během kterého se většina energie zase spotřebovala. Tloustnutí a hubnutí, dva na dva týdny.

Zemědělci měli jídelní a půstovou periodu podstatně delší a podobnou zvyklostem bíložravých a všežravých zviřat. Od okamžiku kdy slezl sníh až do doby kdy zase napadl se lidé snažili budovat co největší zásoby, ať už ve spíži nebo na vlastním těle. Z těch pak museli přežít dlouho zimu a případné nemoci. Pokud se neurodilo, zima přišla dříve nebo trvala déle, hladomory dali šanci pouze lidem s pomalým metabolismem.
Od časů středověkých slovanů, kteří domácí zvířata měli jenom jako "živé konzervy", přes zavedení výkonějšího trojpolního systému který umožnil pěstování píce pro dobytek a jeho přežití zimy, po objevení Ameriky a brambor se posouváme stále kupředu.
Z těchto těžkých dob vychází i křesťanský kalendář se strategicky rozmístěnými svátky a půsty. (Právě teď se nacházíme v období nejtvrdšího půstu. Únor a březen, měsíce, kdy ještě nic neroste ale úroda je již snězena, to co v sýpkách ještě zůstává se musí zachovat pro sadbu...a zároveň se v této době začínají rodit děti)

Když si představíte tuto situaci, mističku kaše na den a sychravé počasí slibující nachlazení, nutnost pohybovat se venku a fyzicky pracovat...najednou se přistihnete jak láskyplně hladíte své měkké pozadí.

Rčení "Kdo je tlustý, bude hubený, kdo je hubený, bude studený." nabývá realistický hrozivého rozměru a nemůžeme se divit našim babičkám, které nám nakládají u nedělního oběda. Mají totiž válečnou a poválečnou zkušenost s hladem.

Vývoj společnosti je patrný i v jazyce. Jako příklad uvedu Těšínské nářečí.
Chudy = hubený = chudý
Šumny = baculatý, macatý = krásný
Bachraty = tlustý = "břichatý"
(možná že studovaný lingvistik to vidí jinak, já tyto výrazy znám s uvedeným významem)

Co z toho vyplývá? Symbol bohatství a krásy je pro naše předky jistá oplácanost, právě taková, která nás ochrání od fatálních důsledků hladomoru a nemocí. Kdo je chudý, ten nemá na jídlo a je vyhublý.

Pokud se po společnosti a jejich sociálních vrstvách rozhlédneme dnes, předchozí "terminologie" nám nějak nesedí. Zatímco chudý člověk nám v tramvaji zabere dvě sedačky, bohatá žena se vejde do italských šatů velikosti 36.
Zacímco se chudák cpe levnými uzeninami, bohatý člověk sportuje a drží si linii - může si dovolit být štíhlý protože jakýkoli "hladomor", např. týden před výplatou, mu nehrozí.

Poprvé v historii si můžeme dovolit žít "ze den na den". Je otázkou, co by se stalo, kdyby přišla katastrofa a skutečně nebylo co jíst. Kolik z modelek a tak úžasně štíhlých lidí by přežilo?

Já osobně jsem si téměř jistá, že s váhou kterou mám teď, bych s minimem jídla déle než měsíc nepřežila. Pokud bych si např. koupila Vogue, zhubnu minimálně kilo. (350kč = 5 obědů v menze + svačiny) Nemusela bych u toho ani cvičit, stres a běžná denní činnost bohatě stačí.

Olga Sládková (Karpecká), analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na jsem@olgasladkova.cz nebo volejte +420 728 561 744.